Díky evoluci každý z nás podléhá manipulaci. Jak přesně?

24. 9. 2020 | Osobní rozvoj

Díky evoluci podléhá naše mysl mnoha svodům a zkratkám. Tento článek vám nejdříve ukáže některé oblasti, kde podléháme zkratům řízeným naší nevědomou myslí. A poté i způsoby, jak se můžeme těmto zákonitostem bránit. Dále se v něm dozvíte, jak funguje jev zvaný sebenaplňující proroctví.

Omyly naší nevědomé mysli

Myslíme si, že přesně víme, jak funguje náš svět a co je realita. 

Domníváme se, že víme, proč se chováme tak, jak se chováme. Předpokládáme, že naše životní názory jsou zformované na základě našich logických úvah a poznání. Pravdou je, že většinou nemáme ani ponětí, proč se v dané chvíli chováme určitým způsobem. Respektive dnes již máme k dispozici velké množství relevantních závěrů z oblasti psychologie a kognitivních věd, které tuto skutečnost prokazují.

Mozek každého člověka je zaplněn velkým množstvím předem vytvořených představ, názorů a myšlenek, které nás ovlivňují k určitému jednání. A to aniž bychom to vůbec registrovali.

Až 90 % toho, co nás ovlivňuje, leží mimo sféru toho, co jsme schopni si v daný moment uvědomovat. 

Každý z nás denně mnohokrát podléhá: 

• kognitivním zkreslením,
• a heuristickým a logickým klamům (zkratkám).

Všechny tyto jevy nám samozřejmě prospívají a plní svůj pozitivní účel (zjednodušují naši orientaci ve světě a šetří energii naší mysli). Avšak zároveň (zjednodušeně řečeno) v praxi pracují proti nám. Znalosti o jejich fungování často s úspěchem zneužívají nejrůznější manipulátoři, podvodníci, prodejci pseudovědeckých léčebných prostředků, sekty atd.

ČTĚTE TAKÉ ČLÁNEK: 54 otázek k zamyšlení pro váš koučink a život

Kognitivní zkreslení

Kognitivní zkreslení jsou předvídatelná schémata jednání a myšlení vedoucí k chybným úsudkům. Většina těchto mylných pohledů na svět a sebe sama slouží k posílení jistoty našeho vnímání či faktu, abychom sebe sami neviděli jako klauny. Jde vlastně o duševní mechanismus, který hájí náš vnitřní pozitivní obraz o sobě samých.

Kognitivní zkreslení nás vedou k nesprávným volbám, špatným úsudkům a názorům. 

A tak většina informací, které vyhledáváme, potvrzuje náš názor. Zatímco protichůdné názory máme tendenci přehlížet či zcela ignorovat. 

Pokud nevěříte, podívejte se na obsah své knihovny. Uvědomte si, které články jste za poslední dobu přečetli na internetu. Vzpomeňte si, které weby sledujete, a uvědomte si, co si myslíte o lidech, kteří hájí jiný názor oproti vašemu. 

Heuristiky

Heuristiky jsou mentální zkratky, které urychlují rozhodovací proces v našem mozku. Bohužel někdy se díky nim celý rozhodovací proces natolik zrychlí, že zcela pomineme to, co je skutečně důležité. Místo nejlepšího (nejlogičtějšího) řešení tak naše mysl zvolí to nejrychlejší řešení ze všech. 

Některé myšlenkové klamy jsou výsledkem našich přání. Někdy aplikujeme správný logický postup na nesprávnou premisu. Jindy jdeme logicky špatně na něco, co je objektivně doložitelný fakt. 

Příklad z praxe

Představte si, že v jeden den si přečtete na webu, že v loterii byla ve Francii vyplacena rekordní výhra. Kolega u oběda vám řekne, že slyšel o tom, že známý jeho známého z Pardubic vyhrál minulý měsíc v loterii rekordní sumu. A večer uvidíte v televizi pořad Noví milionáři.

Napadne vás, že jackpot v loterii teď padá poměrně často. A že stojí za to si vsadit, protože pravděpodobnost výhry je velká. Vaše mysl tímto právě podlehla mentální zkratce.

Prokázaným faktem totiž je, že šance na výhru ve velké loterii je mizivá. Například výhra superjackpotu ve Sportce je 1:69 919 080. To, že jste se v jeden den setkali s několika vzájemně nesouvisejícími informacemi o výhře, nemá na tuto skutečnost žádný vliv.

Nyní se pojďme na některé zkratky naší nevědomé mysli zaměřit podrobněji. 

Priming

Naše mysl permanentně redukuje příval podnětů na zkrácenou verzi představy reality. 

Pokud nějaký podnět z dřívějška ovlivňuje naše chování a myšlení nebo ovlivňuje to, jak později podobný podnět vnímáme, jsme pod vlivem PRIMINGU.

Ve většině situací vůbec nejsme schopni odhalit, kdo nebo co na nás působí.

Priming funguje nejlépe, pokud jste v nastavení „autopilota“. 

A tak například některé symboly a věci (červený svetr, ústenky…) mohou cíleně samy o sobě nevědomky ovlivňovat naše chování a míru našeho stresu (aniž by nás to napadlo) s ohledem na prožitou zkušenost.

ČTĚTE TAKÉ ČLÁNEK: Naše psychika po koronavirové krizi: co teď můžeme očekávat?

Konfabulace

Naše mysl je utvořena k neustálému fabulování sebe sama. Sami sobě permanentně vysvětlujeme motivy našeho jednání a příčiny všeho, co se nám děje. Když odpovědi neznáme, vymyslíme si je. Aniž bychom tušili, že jde o fantazii. Těmto vlastním pohádkám potom věříme. Sami o sobě jsme příběhem, který si vyprávíme. Žijeme život, který si vymýšlíme (minimálně částečně).

Naši minulost neustále přepisujeme podle naší přítomnosti. Nikdy si tak nemůžeme být stoprocentně jisti, co z uloženého v naší mysli je (byla) pravda.

Na kurzech používám toto cvičení

Na začátku kurzu ukážu lidem obrázek a řeknu jim, ať si dobře zapamatují, co na něm je zobrazeno. Po několika dnech je vyzvu, ať obrázek popíší. Většina z nich má jasnou představu, co na obrázku je. Avšak tato představa se téměř nikdy neshoduje s realitou.

Dokud obrázek neuvidí a nepřesvědčí se na vlastní oči, jsou účastníci schopni se mezi sebou pohádat. Protože „si přece zrovna oni přesně pamatují, co na obrázku je“.

Konfirmační zkreslení

Možná se domníváte, že vaše názory jsou výsledkem mnohaletých, racionálních a objektivních zkoumání. Faktem však je, že naše mysl věnuje pozornost pouze těm informacím, které nás utvrzují v našem přesvědčení. A zcela ignoruje fakta, která naše předem vytvořené představy a postoje nabourávají. 

Je pro nás velice těžké uvěřit něčemu, co neznáme. Lidi, kteří zastávají opačný názor, má naše mysl v zájmu zachování našeho duševního zdraví a vlastního sebeobrazu tendence považovat za hlupáky a ignoranty.

Tendence k ignoraci náhody

I když si to neuvědomujeme, často hledáme souvislosti za každou cenu a podceňujeme tak význam náhody. 

Jedním z důvodů, proč ignorujeme možnost náhody, je fakt, že se jen těžko smiřujeme s tím, že ne vše můžeme mít pod kontrolou. 

Vzorce a schémata tak vidíme všude kolem sebe. Naše vědomá mysl přímo lační po vysvětlení, závěru a po jasném uchopení situace.

Pochopení a přijetí schémat znamenalo pro pravěkého člověka zjednodušení jeho cesty k potravě a zvýšení pravděpodobnosti jeho přežití.  Díky evoluci hledáme shluky a organizační pravidla i tam, kde se náhodné události hromadí jako kapky v moři. A pokud nám někdo tvrdí opak, ignorujeme ho.

Tendence zachovat normální stav

Co byste udělali, kdybyste obdrželi varování, že za pár minut se vaším domovem prožene bouře o síle ničivého tornáda? Zavolali byste svým blízkým? Vyšli byste ven a zkoumali mraky? Schovali byste se do sklepa?

Ať už se vám v životě přihodí cokoli, vždy nastalou situaci nejdříve zkonfrontujete s tím, co považujete za normální. Z tohoto důvodu často interpretujete závažné znepokojivé informace tak, jako by byly zcela běžné. 

Sklon k zachování normálního stavu prostupuje lidskou mysl bez ohledu na závažnost situace. 

Většina lidí je při vědomí blížící se krize klidná. Předstírá, že se nic neděje a má sklon závažnost situace podceňovat (vzpomeňme na tanec na Titaniku, i když už došlo k perforaci lodi). 

Katastrofy (havárie, laviny, tornáda…) nejčastěji přežijí ti lidé, kteří jsou na neočekávané situace trénovaní (nebo je už někdy dříve zažili). Nejpravděpodobnější reakce ostatních je zůstat na místě, ustrnout, čekat. 

Během katastrof dochází u většiny lidí k tomuto chování ve stanoveném pořadí:

1. Pokus o získání informací od lidí, kterým důvěřují. Následně se obrátí na lidi poblíž.
2. Pokus zkontaktovat rodinu.
3. Příprava na evakuaci či hledání úkrytu a teprve potom pohyb směrem k záchraně.

Bohužel „sklon k zachování normálního stavu“ (tzn. podcenění situace, neboť jsme ji ještě nezažili) se týká i závažných dříve nepoznaných jevů jako je globální oteplování, přelidněnost planety, riziko válečných konfliktů atd.

I zde platí, že díky svému instinktu lidé nejdříve zhodnotí, jak dalece se situace odlišuje od normálního stavu. A začnou jednat až tehdy, kdy problém překročí hranici, za kterou ho již není možno přehlížet.

ČTĚTE TAKÉ ČLÁNEK: 7 nejčastějších mýtů, které panují okolo hypnózy

Introspekce

Jelikož neznáme přesný důvod toho, proč se nám něco líbí a něco ne, odůvodnění si vymyslíme. 

Přesvědčení, že chápeme své motivy, touhy, sympatie a antipatie nese označení iluze introspekce.  

Už jen fakt, že se máme zamyslet nad tím, proč se nám něco líbí, mění (a vytváří) náš vztah k tomu, co máme popsat.

Heuristika dostupnosti

Jestliže něco neznáme, nikdy před tím jsme to neviděli, nebo o tom neslyšeli, jen těžko to budeme považovat za pravděpodobné. Stejně tak jen těžko budeme něco považovat za běžné, pokud uvidíme jen jeden příklad této věci.

Nepřemýšlíme ve statistikách, ale v příbězích a zkušenostech.

Víte, že mnohem pravděpodobnější než to, že vyhrajeme ve Sportce hlavní cenu, je, že nás cestou pro sázenku přejede auto?

Věrnost značce a rozhodovací paralýza

Věci, které vlastníme, upřednostňujeme, protože si odůvodňujeme své minulé volby a tím chráníme své vnímání sebe sama.

Pokud máme na výběr z příliš mnoha možností, zastihne nás téměř s jistotou rozhodovací paralýza.

Pokud máme při koupi nějaké věci na výběr jen z několika málo možností, je větší předpoklad, že nebudeme svého rozhodnutí o koupi litovat.

Síla autority

Mnohem důležitější než platnost informace je pro nás osoba, která nám informaci předává. Postavení, kredit a přesvědčivost jednotlivce ovlivňuje především to, jak tohoto jedince vnímáme.

Je naší přirozeností vidět mocné lidi (společensky postavené, bohaté…), jako lidské bytosti, které mají něco, co my nemáme. Ale chtěli bychom to mít. 

V opojení iluzí autority máme sklon věřit tvrzením těchto lidí. 

Aneb: To, co řekne Pan doktor je svaté. Amen.

Subjektivní validace

Pravděpodobně uvěříme vágním tvrzením (naše mysl si je okamžitě zkonkretizuje a doplní chybějící mezery) – zejména pokud jsou pozitivní a týkají se nás osobně. 

Naše mysl dokonce přehlíží drobné nejasnosti či chyby a soustředí se výhradně na pokusy úspěšné.

Na subjektivní validaci je zaměřena živnost:

• kouzelníků,
• médií,
• lidí, kteří hovoří s duchy,
• věštkyň
• a čtenářek z dlaně.

Příklad z praxe

Vezměte si do ruky nějaký časopis, kde jsou uveřejněny horoskopy k charakteristice jednotlivých znamení. Přečtěte si horoskop pro všechna znamení, aniž byste však tušili, které je to vaše – je velmi pravděpodobné, že horoskopy pro všechna znamení, budou „100% sedět právě na váš případ“.

Afektivní heuristika

Zvažujeme-li, jestli je pro nás něco riskantní nebo výhodné, dáme na své emoce. Pokud se nám daná věc líbí, značně přeceňujeme její výhody a podléháme prvním dojmům.

Sklon dělat špatná rozhodnutí a ignorovat pravděpodobnost na základě pocitů se nazývá afektivní heuristika. Jde o zlatý důl pro reklamu. Když se podaří vytvořit pro produkt (jméno) dostatek emočně silných asociací, stane se tento produkt (jméno) synonymem pro celou kategorii. 

Jinými slovy řečeno, když je pro nás něco dobré, špatné vlastnosti přehlédneme. A naopak – když budeme něco vnímat jako riskantní, jen těžko si všimneme výhod. A čím více nám něco přijde jako výhodné, tím více máme pocit, že je to pro nás bezpečné. 

První dojmy se z tohoto úhlu pohledu mění jen těžko. Když chceme věřit, že je něco dobré, nevědomě utlumíme špatné vlastnosti. 

ČTĚTE TAKÉ ČLÁNEK: 5 zajímavých faktů o lidském mozku a chování

Zkreslení sebe sama

Netrpíme-li depresí či úzkostmi, máme tendenci omlouvat své chyby a vnímat sebe sama jako úspěšnější, chytřejší a schopnější, než ve skutečnosti jsme. V zemích, jako je USA, je tento jev podpořen ještě výchovou směřující k posilování přesvědčení o vlastní výjimečnosti.

Zjednodušeně se dá říci, že většina lidí, které známe, se domnívá, že jsou oblíbenější a úspěšnější než my, a to stejné platí i naopak.

Když srovnáme své dovednosti, úspěchy a přátelství s jinými, máme sklon zdůrazňovat vlastní pozitiva a eliminovat nebo přehlížet negativa. Sebehodnocení je většinou sebeklam, který vychází z našeho biologického nastavení. Pokud bychom byli nastaveni jinak, ztuhli bychom pochybnostmi a strachem.

Efekt nahého v trní

I když máme v přítomnosti ostatních lidí pocit, že si nás všichni všímají a hodnotí náš vzhled, není to pravda. Lidé nám nevěnují téměř žádnou pozornost, pokud je k tomu přímo nevyzveme. 

Tendence k poslušnosti

U většiny lidí stačí autorita či společenský nátlak k tomu, aby poslechli a podřídili se stanovenému příkazu. Konformita je způsobena pudem sebezáchovy.

Naučená bezmoc

Jakmile dospějeme k závěru, že nemáme moc nad svým osudem, vzdáme to a přijmeme svou aktuální situaci, ať je jakákoliv (týrané osoby, lidé v koncentračních táborech, lidé v zajetí…).

Příklad z praxe

Málokdo dokáže pochopit, proč neodejde týraná žena od muže tyrana. Důvodem je právě naučená bezmoc, jako důsledek týrání. Žena přijme postoj, že její život má v rukách tyran. Nevidí východisko ke zlepšení, svou pozici neumí zlepšit a jediné, co si přeje, je klid. Ze strany člověka, který toto nezažil, není její situace fakticky představitelná.

Jak se bránit zkratkám naší nevědomé mysli?

Zkratkám naší nevědomé mysli a tím pádem i manipulaci ze strany druhých NELZE 100% NEPODLÉHAT. Jde o EVOLUČNÍ DAR, který nám minimálně v minulosti zajistil přežití druhu.

Vždy však jde PŘEMÝŠLET, ZKOUMAT, UCTÍT NÁZOR DRUHÉ STRANY a OVĚŘOVAT informace a jejich ZDROJE.

Každý si aktivně vytváří svoji realitu

Nejsme oběti života. Svou životní realitu ve smyslu postojů si aktivně vytváříme a ovlivňujeme.

Kreativitu v tomto směru výrazně posílíme, pokud se naučíme posilovat spontánnost, uvolněnost a přizpůsobivost.

Naopak škodlivé jsou pro nás v tomto směru: 

• návyky (např. prokrastinační chování),
• nesamostatnost (např. zůstávání v roli dítěte, oběti – „on se musí změnit, abych já mohla být šťastná“…)
• a strnulost. 

Naši schopnost aktivně vytvářet realitu posílíme tehdy, když:

• přestaneme dělat věci, které nám nikdy nefungovaly,
• přestaneme řešit problémy ze stejné úrovně, na níž vznikly (ze stejného úhlu pohledu),
• nebudeme orientovaní na minulost (tzn. nebudeme přemýšlet o tom, co bylo, co se stalo, jaké to bylo, co jsme měli udělat jinak….),
• přestaneme řešit ostatní (jejich strnulosti, postoje, názory na nás),
• přestaneme přikládat váhu faktu, mít pravdu, 
• přestaneme podsouvat ostatním, co si mají myslet a dělat,
• a přestaneme mít domněnky o tom, co si myslí ostatní.

10 pravidel vytváření reality

• Nejsme náš mozek. Nejsme naše nálady. 
• Naše mysl se může mýlit.
• I ta nejtemnější chvíle jednou pomine.
• Svůj vlastní pohled na svět a své pocity si vytváříme a ovlivňujeme sami.
• Nejsme odpovědni za emoce jiných.
• Vnímání není pasivní. Realitu utváříme.
• Vnímání světa se mění podle toho, jak svět a sebe samotné vidíme.
• Neexistuje chyba, je jen zkušenost.
• Mysl nerozlišuje vzpomínku a představu. 
• Jen myslet nestačí. Důležitá je především akce.

Sebenaplňující proroctví

Ačkoli se to zdá přitažené za vlasy, jsme náchylní k tomuto jevu více, než jsme v tuto chvíli ochotni věřit. 

Naše budoucnost je výsledkem našich činů. Naše činy jsou výsledkem našeho chování. A naše chování je výsledkem našich předpokladů. Prakticky neustále se snažíme předvídat chování jiných lidí a následně se chováme podle těchto domněnek. 

Thomasův teorém 

„Jestliže lidé definují situace jako skutečné, v následcích se skutečnými stávají.“

Jinými slovy řečeno, pokud se lidé snaží předvídat budoucnost, uvažují zejména nad přítomností. Pokud jsou tyto myšlenky silné, vedou následné činy k ovlivnění budoucnosti.

Pojem sebenaplňující proroctví vytvořil v roce 1968 Robert K. Merton.

Formou sebenaplňujícího proroctví je i „nálepkování“. Jde o jev, kdy se přizpůsobujeme očekávání ostatních směrem k nám. Výzkumy prokazují, že pokud budeme věřit, že někdo je „génius“, budeme se k němu chovat s respektem, tolerancí a určitou fascinací. Jeho chování se postupně přizpůsobí našim myšlenkám včetně faktu, že vzroste hodnota jeho IQ. A naopak, budeme-li věřit, že je někdo hlupák, začne naše očekávání naplňovat.

Budeme-li negativně pohlížet na svět, naše realita se našemu pohledu plně přizpůsobí. Budeme-li očekávat skvělé zážitky a neustále se zlepšující životní podmínky, budeme aktivně žít život v souladu s tímto očekáváním, přičemž společenské vědomí odráží vědomí jejích členů.

Pronikněte do tajů NLP

Zajímá vás toho o fungování našeho mozku více? Chcete si osvojit techniky, které u nás ovládá jen málokdo? Přihlaste se na jedinečný výcvik NLP kouč, který vás naučí nejefektivnější techniky současného NLP a NEW CODE NLP.

Použité zdroje

Při zpracování článku bylo využito těchto zdrojů:

• https://www.loterie-tikety.cz/rubriky/sportka/pravdepodobnost-vyhry-ve-sportce-a-sance-trefit-superjackpot_7817.html
• Noah J. Goldstein, Steve J. Martin a Robert B. Cialdini: 50 tajemství přesvědčování, BizBooks, Brno, 2014
• David McRaney: Nejste tak chytří, jak si myslíte, BizBooks, Brno, 2014
• Thorsten Haveren: Vím, co si myslíš, TIMY PARTNERS spol. s r.o., Bratislava, 2011
• Ariely, Dan: Jak drahé je ZDARMA, Prah, 2009
• Kerry Patterson, Joseph Grenny, David Maxfield, Ron McMillan, Al Switzler: Mistři ovlivňování aneb Umění změnit téměř vše, Management presss, Praha 2012
• Norman Doidge: Váš mozek se dokáže změnit, Computer Press, Brno, 2011
• Hans – Michael Klein, Albrecht Kresse: Psychologie – základ úspěchu v práci, Grada Pubishing, Praha, 2008
• Joe Navaro, Marvin Karlins: Jak prokouknout druhé lidi, Grada Pubishing, Praha, 2010
• Shawn T. Smith: Uživatelská příručka k vaší mysli, Grada Pubishing, Praha, 2014
• Medina John: Pravidla mozku, BizBooks, Brno, 2012
• Scott O. Lilienfeld, Steven Jay Lynn, John Ruscio, Barry L. Beyerstein: 50 největších mýtů populární psychologie, Euromedia Group, k.s., Praha, 2010
• Obrázky byly získány z pixabay.com dne 14.6.2020 v 15 hod. – licence CCO