Ženy v práci: Jak na spolupráci místo rivality

V pracovním životě ženy se střídají různé etapy – od fáze, kdy je považována za „moc mladou“, přes čas otázek na možné mateřství a hledání rovnováhy mezi prací a rodinou, až po chvíle, kdy je vnímána jako „už stará“. Mezitím čelí tlakům na to, aby fungovala stejně jako muž, často i lépe. A zároveň se potýká s rivalitou mezi ženami a unifikovanou představou o tom, co to znamená být „správná žena“.

Ženy nejsou muži

V pracovním prostředí se dnes až příliš mluví o rovnoprávnosti, ale často se tím myslí „dělat totožné věci stejně jako muži“. Jenže ženy nejsou muži.

Máme:

• jiné zkušenosti,
• jiný způsob práce s lidmi,
• jinou historii.

A také jinou cestu a výzvy, kterými v kariéře procházíme:

• začátky, kdy se musíme prosadit navzdory nálepce „ještě je moc mladá“,
• období rozhodování se ohledně mateřství,
• roky skládání práce a rodiny do jednoho fungujícího balíčku, v němž se neztratíme,
• až po okamžiky, kdy se na nás ostatní dívají skrz optiku věku a předpokládají, že jsme „už moc staré“.

Mezitím často stojíme nesmyslně proti sobě, aniž by to dávalo sebemenší smysl.

Fáze pracovního života ženy: typické otázky, tlaky a jak v nich obstát

Pojďme se podívat na jednotlivé fáze pracovního života ženy a to, jak v nich úspěšně obstát. 

„Je moc mladá“

Začátky v práci jsou pro nás často o dokazování, že věk neznamená nezralost. Často nás kolegové podceňují, dávají nám jednodušší úkoly nebo nás nechávají jen „nosit kafe a učit se“. Přitom právě v této fázi máme obvykle nejvíc energie a nápadů, potřebujeme jen příležitost je ukázat.

Jak obstát:

• Mluvte o tom, co umíte a co chcete dělat.
• Najděte si mentorku nebo mentora, která/ý vám pomůže otevřít dveře a dá vám zpětnou vazbu.
• Přijímejte oprávněnou kritiku dospělým způsobem a učte se.

„Kdy už budeš mít dítě?“

Tahle otázka se objevuje nahlas i potichu v šeptandě při drbací pauze u kávovaru. Někdy od nadřízených, někdy od kolegů, nejčastěji od široké rodiny a známých. V tomto období máte jedinou jistotu. Ať už se rozhodnete pro mateřství kdykoli, nebo vůbec, vždy se najde někdo, kdo vaší situaci rozumí lépe a okomentuje to. Tlaky zvenčí se navíc až nebezpečně silně mísí s vlastními úvahami, pochybnostmi a strachy.

Jak obstát:

• Sdílejte jen tolik informací, kolik sdílet chcete.
• Pokud plánujete rodinu, mějte i plán pro návrat do práce, hlavně kvůli sobě. Nedivte se, když se s časem váš názor změní. Budujte si profesní a osobní síť, která vás podrží i během mateřské.
• Nikdo jiný než vy neví, co je pro váš život to správné. 

„Jak to všechno skloubit?“

Péče o děti, práce, partnerství, domácnost a snaha neztratit sebe. Čas se stává nejvzácnějším zdrojem a vnitřní kritička připomíná, co všechno ještě „by se mělo“. Pro mnoho žen to znamená i menší pracovní viditelnost, protože nejsou „stoprocentně k dispozici“.

Jak obstát:

• Nastavte si hranice v práci i doma.
• Přijměte, že ne všechno jde dělat naplno a na 100 %. Něco je vždy třeba upozadit. Uvědomte si své priority a seřaďte svůj konkrétní plán a rozvrh podle nich.
• Najděte si pravidelně prostor jen pro sebe, i kdyby to bylo 10 minut denně.

„Už je za zenitem.“

Většinou po padesátce (někdy i dříve) se u mnoha profesí začíná objevovat zvláštní fyzikální jev – ženská neviditelnost. Přichází čím dál tím méně pozvánek na školení, lukrativních zakázek a vysoce hodnocených projektů. Předsudky o nedostatku energie, flexibility nebo ochoty učit se novým věcem začínají pracovat proti nám, i když zkušeností máme víc než kdy dřív.

Jak obstát:

• Hlaste se do projektů, které vás zajímají a baví. Udržujte a rozvíjejte své dovednosti, které rozvíjet chcete, včetně nových technologií.
• Uvědomte si hodnotu a cenu svých zkušeností. 
• Uvědomte si, co skutečně chcete a tomu dejte svou energii. Nehrajte hru jiných, která vám nedává smysl.

ČTĚTE TAKÉ ČLÁNEK: Jak se neztratit v „divné“ době: 12 zastavení pro vnitřní odolnost

Rivalita a zbytečné bitvy

Rivalita mezi ženami má mnohem hlubší kořeny, než se na první pohled zdá. Často začíná v prostředí, kde pro ně nebylo dostatek uznání a místa „u stolu“ se brala jako omezený zdroj. Když se k tomu přidá vnitřní nejistota a kulturní vzorce, vzniká nepříjemná atmosféra tlaku a soutěžení, kde si navzájem podkopáváme nohy.

Její projevy bývají různé:

• shazování kolegyně před ostatními,
• přivlastňování si nápadů,
• pomlouvání místo otevřeného rozhovoru,
• soutěžení o pozornost nadřízených nebo klientů.

Na první pohled může mít pocit „vyhrála jsem“ krátkodobý efekt. Dlouhodobě ale tahle hra škodí všem. Oslabuje důvěru, bere energii, a hlavně udržuje prostředí, ve kterém si ženy navzájem nejsou oporou.

Ve chvíli, kdy se místo soupeření začne budovat vědomá spolupráce, se mění nejen atmosféra týmu, ale i jeho výsledky. A co je ještě mnohem důležitější, mění se pocit, se kterým každá z nás odchází domů.

Co ženy získají spoluprací

Spolupráce není jen „hezká myšlenka“. Má i velmi konkrétní dopady na osobní život:

• Méně stresu – nemusíme se stále ohlížet, kdo nám „dýchá na záda“.
• Rychlejší růst – sdílené know-how a zkušenosti posouvají každou z nás.
• Více příležitostí – když si navzájem doporučujeme schopné kolegyně, rozšiřujeme si možnosti, kam bychom se samy nedostaly. Prostředí, kde si lidé důvěřují, zvyšuje kreativitu a chuť hledat řešení.

Mýty a unifikování ženskosti

„Správná žena je…“

Každá generace má svůj ženský ideál. Jednou je to oddaná manželka a pečlivá hospodyně, jindy sebevědomá manažerka v kostýmku. Tyhle obrazy se neustále v čase mění, ale společné mají jedno. Jsou nám příliš těsné. Nevejde se do nich rozmanitost ženských životů, povah ani možností.

„Ženské je…“

Pojem ženskosti se často zužuje jen na několik viditelných přesně definovaných vlastností, jako je jemnost, péče… Avšak redukovat je jen na líbivý nebo trendy obrázek znamená vždy o hodně přijít.

Mýtus dnešní „superženy“

Současná verze ženského ideálu kombinuje mnoho vzájemně neslučitelných aspektů dohromady.

Jak vypadá „správná žena“ podle dnešních trendů?

• Je úspěšná v práci, v souladu se svým IKIGAI, sbírající dechberoucí zážitky a žijící nabitý soukromý život.
• Hodně cestuje, používá jen udržitelnou luxusní BIO kosmetiku (nebo je oddanou fanynkou botoxu a plastických operací).
• Je perfektní matka (nebo šťastná vědomá single).
• Je vždy bezchybně upravená, pravidelně cvičí ve fitku, sdílí svůj život na sociálních sítích a „inspiruje ostatní k budování lepšího světa“.
• K tomu všemu je vždy připravená, zodpovědná… a samozřejmě „naprosto v pohodě“.

Výsledek? Nekonečný seznam úkolů, který se nedá splnit, časté pocity selhání a vyždímanosti.

Pravda je prostší: žádný univerzální model správného uchopení ženskosti neexistuje. 

Ztracené kvality – intuice, vnímavost, péče o celek

Tvrzení, že dnešní pracovní prostředí oceňuje rychlost, výkon a měřitelné výsledky, už možná zní jako klišé – přesto stále platí, že vše, co se nedá převést do čísel a grafů, zůstává na okraji pozornosti. A s tím nenávratně mizí i některé přirozené kvality, které do života vnášely ženy po generace.

Intuice

Není to magická schopnost, ale souhrn zkušeností a schopnost vnímání jemných signálů. V týmu může být hlas intuice rozdílem mezi rozhodnutím, které funguje, a tím, které selže.

Vnímavost

Schopnost postřehnout, co se děje mezi lidmi, jaká je nálada v místnosti, kdy někdo potřebuje podpořit a kdy je lepší nechat ho být. 

Péče o celek

Čímž není myšleno roznášení koláčů a kávy na poradě. Je to vědomé udržování prostředí, kde lidé mohou pracovat naplno, protože se cítí bezpečně a respektovaně. Taková péče zlepšuje výsledky víc než sebelepší systémová tabulka.

Pokud tyto kvality z našeho života zmizí, práce se sice může tvářit efektivněji, ale ztratí lidský rozměr. A bez něj uvadáme.

ČTĚTE TAKÉ ČLÁNEK: Jak vytvořit bezpečný prostor pro ženy: Průvodce pro vedení ženských skupin a kruhů

Spolupráce, ženské skupiny a evoluční paměť

Ryze ženské skupiny a kruhy nás provázejí po tisíce let. Jejich podoba se v čase mění. 

V tradičních kulturách vždy existovala místa, kam muži nechodili. V Číně to byly ženské komnaty, kde se předávaly zkušenosti, rodily děti a plánovaly ženské obřady. V Evropě to byly domy porodních bab a léčitelek, kde se připravovaly bylinné léky, sdílely se recepty i příběhy. Byly to prostory, kde se vědělo, že heřmánek zklidní nejen žaludek, ale často pohladí i rozjitřené srdce. Kde se u vyšívání tapisérií probraly všechny důležité události, od nemocí po srdce zlomené od lásky.

Tyhle ženské kruhy měly jednu společnou vlastnost: držely celou komunitu pohromadě neviditelným vláknem. Ženy se v nich neučily jen praktickým dovednostem nebo péči o rodinu, ale i tomu, jak se postavit těžkým chvílím. A byly v tom společně. A tuto evoluční zkušenost máme všechny zapsánu někde hluboko v paměti našeho nevědomí.

V pracovním prostředí můžeme z těchto kořenů čerpat i dnes:

• Vědomě vytvářet prostor, kde se dá mluvit otevřeně a bez obav z hodnocení.
• Podporovat sdílení ženských zkušeností napříč generacemi.
• Budovat vztahy, které stojí na důvěře, ne na soutěži.

Když se v týmu obnoví tyto staré instinkty spolupráce, vzniká něco, co ani nejmodernější procesy nenahradí: pocit, že se na sebe můžeme spolehnout.

Jak vrátit kvalitu ženské zkušenosti do pracovního prostředí

Základem je pochopit, že žena proti mně není soupeř. Je to žena, která – stejně jako já – miluje, touží, má své sny a také své bolesti. Možná jsme se potkaly v bodě, kdy má zbroj na sobě, protože už se párkrát spálila. Možná nevypadá přístupně. Ale pokud k ní přistoupím s respektem, otevřeností a bez potřeby dokazovat, že jsem lepší, je velká šance, že časem roztaje. 

Kamínek ke kamínku. Důvěra se staví vždy postupně.

Konkrétní příklady z praxe pro inspiraci

• Rivalita proměněná v partnerství: Dvě kolegyně, které měly původně soutěžit o vedení projektu, se dohodly, že rozdělí práci podle svých silných stránek. Projekt nejenže skončil úspěšně, ale obě získaly zkušenosti, které by samy nezískaly.
• Sdílení kontaktů: Manažerka marketingu doporučila své kolegyni z jiného oddělení kontakt na specialistku, kterou znala. Kolegyně projekt zvládla rychleji, a když později potřebovala marketingovou podporu, doporučila zase ji.
• Nečekaná podpora: Mladá zaměstnankyně otevřeně řekla starší kolegyni, že by ocenila její zpětnou vazbu. Ta ji začala mentorovat a rivalita, kterou mezi sebou obě cítily na začátku, zmizela.

ČTĚTE TAKÉ ČLÁNEK: Jak zkrotit vnitřního kritika a proměnit ho v podpůrný hlas

Malá výzva k prolomení ledu 

Je nesmírně jednoduché zůstávat v zajetých vzorcích soutěžení, které současná doba podporuje. Ale je možné tento zvyk vědomě změnit. Platí, že každá taková změna začíná vždy naším rozhodnutím. 

Pokud máte nepřístupnou nepříjemnou kolegyni, otestujte například toto:

• Pozvěte ji na kávu.
• Zeptejte se se zájmem, jak se má.
• Nabídněte malou pomoc bez očekávání, že se vám hned vrátí.

Možná vás překvapí, jak rychle se led mezi vámi začne lámat.

Osobně nemám ambici změnit svět. A pro svůj vnitřní klid nepotřebuji posilovat iluzi, že je nutné toto chtít. Vím však, že mám vliv na to, co se děje v mém bezprostředním okolí. Na to, jaké vztahy vytvářím s lidmi, se kterými pracuji. Jak se spolu cítíme, jak spolu mluvíme, jak si pomáháme. A právě toto, i když je to „jen“ v mikro měřítku, může mít ve výsledku mnohem větší dopad na celek, než se zdá. Protože prostředí, kde se lidé cítí bezpečně a viděni, má schopnost měnit i ty, kdo do něj přijdou zvenčí. 

Kamínek ke kamínku.

Závěrem

Láká vás práce se ženami? Toužíte vytvářet skutečně podpůrné skupiny? Nebo už nějaký ženský prostor vedete, ale chcete ho prohloubit? Pak vás srdečně zvu na kurz Nástroje a techniky pro práci s ženskou skupinou.

Naučíte se:

• Jak vést ženskou skupinu citlivě a bezpečně.
• Jak pracovat s cykličností, emocemi i tělem.
• A jak držet prostor tak, aby se ženy ve vaší přítomnosti propojily a cítily, že se mohou vrátit k sobě.

UPOZORNĚNÍ: Obsah článků a použité koučovací techniky zde uvedené jsou určeny pro osobní a profesionální rozvoj a nemají za cíl nahrazovat odborné psychologické poradenství či psychiatrickou léčbu. V případě, že se setkáváte s vážnými psychologickými problémy nebo duševními poruchami, doporučujeme obrátit se na kvalifikovaného psychologa nebo psychiatra.