Osamělí v davu, vztahoví surfaři a neznalí sebelásky: Poznáváte se?

Jak vypadá osamělost v davu a v čem tkví její hlavní problém? Kdo bývá označován jako vztahový surfař? A jak je to v dnešní době se sebeláskou? 

Častý pocit osamělosti

Na začátku každého koučinku nejčastěji slýchám:

  •  „Cítím se osamělý, i když trávím celý den ve společnosti lidí.“
  • „Cítím se sama.“
  • „Téměř nikdo mě ve skutečnosti nezná.“
  • „Nemám s kým si o tom popovídat, pro ostatní jsem tím, kdo nemá žádný problém.“
  • „Uvnitř sebe cítím prázdno.“
  • „Ve svém postavení si nesmím dovolit ukázat slabost.“
  • „Nevím, kdo vlastně jsem.“

Dnes už se nedivím. Ale z počátku mě až děsilo, kolik lidí v dnešní společnosti prožívá tak intenzivní pocity osamělosti. Nejde o samotu ve fyzickém slova smyslu, ale o tu vnitřní. Ta pramení z toho, že je vlastně nikdo nezná takové, jací ve skutečnosti jsou.

Zažívají pocity prázdnoty a nepropojení se, pocity frustrace z nutnosti hrát po celé dny společensky žádoucí hry v jasně definovaných rolích. Nebo pocity strachu z ukázání slabosti nebo udělání chyby.

O osamělosti v davu

Současná západní společnost je stále orientovaná především na výkon, ekonomický blahobyt, kult mládí a zdraví. To, co do tohoto trendu nepatří, lidé programově vytěsňují a izolují (smrt, nemoc, stáří). Ovšem o to víc se těchto životních zkušeností bojíme.

Setkávání se pouze se svojí generací

Proč má v dnešní době tolik lidí psychické problémy? Podle mě je jedním z důvodů to, že z naší společnosti mizí mezigenerační propojenost. Většina z nás se stýká převážně jen s lidmi své generace. Tím se připravujeme o cennou možnost vidět z bezprostřední blízkosti koloběh života v jeho přirozenosti a čerpat podporu z životní zkušenosti jiných.

Je paradoxem, že ačkoli se v dnešní zrychlené době většinou nacházíme nepřetržitě ve společnosti jiných lidí (ať už ve skutečném nebo virtuálním světě), všeobecně nám víc než kdy jindy chybí skutečná blízkost a pocit propojenosti.

Chybí doteky i láska

Z komunikace se postupně vytratila smysluplnost. Většina hovorů s ostatními se smrskla na výměnu nic neříkajících frází klouzajících po povrchu.

Chybí nám možnost sdílet skutečné myšlenky. Chybí nám upřímný zájem a pomoc druhých, když se ocitneme v nouzi. V tomto kontextu si položme například tuto otázku: „Kolik lidí nás bude chodit pravidelně navštěvovat, pokud budeme dlouhodobě upoutáni na lůžko?

Čím dál tím méně se dotýkáme navzájem. Čím dál tím méně se milujeme. Přitom sami nejvíce doteků věnujeme svým mobilním telefonům.

Náš život rádi proháníme skrze filtry sociálních sítí, aby vypadal mnohem více COOL a HAPPY, než v realitě je. Sebe samé tak snadno oklamat nedokážeme. Mnoho současníků tak uvnitř sebe často cítí bolavé prázdno a smutek, i když navenek zachovávají trendy tvář.

Potlačování nepříjemných pocitů

Vtíravé pocity, že takto to být nemá, jsme se postupem času naučili všichni různým způsobem potlačovat. Někdo nachází chvilkovou útěchu v alkoholu. Někdo se zase najde spíše v sebezničujícím pracovním tempu, které po čase končí kolapsem. A někdo třetí sviští jako uragán ze vztahu do vztahu, aniž by kvalitní vztah dokázal vybudovat.

V dnešním světě jsme většinou od rána do večera obklopeni všudypřítomným davem, kterému se různými formami přizpůsobujeme. S ostatními lidmi jednáme zpravidla jen ve společensky žádoucích maskách (perfektní paní advokátka, vševědoucí pan doktor, všemocný šéf firmy).

Nezpochybňuji, že mnohdy je tento přístup zcela na místě. Klíčem k naší vnitřní spokojenosti je však rovnováha, a proto dnes více než kdy jindy potřebujeme:

  • Čas a možnost zastavit se, vydechnout a být jen sami sebou
  • Odpočinek od všech masek a rolí
  • Možnost být jen takovými, jací jsme uvnitř
  • Naučit se opět cítit blízkost (jako to většina z nás uměla, když jsme byli malými dětmi)

Bylo prokázáno, že ke své psychické pohodě potřebujeme kontakt s našimi blízkými a milými lidmi.

Kým vlastně jsme, když zavřeme dveře před ostatními? Po čem toužíme? Co nám dává smysl? Jak moc v souladu se sebou samými žijeme? Jak moc si ceníme vztahů? Jak o své vztahy pečujeme?

O surfařích po vztazích

Patříte mezi surfaře po vztazích? Zajímá vás, jak to rozeznáte?

Několik životních příběhů

  • Když jsem ho potkala, rozpadalo se mu jeho druhé manželství. Výčitky, hádky, slzy. Žena mu nerozumí. Opět. Co se narodily děti, změnila se. Opět. Ona ho nechápe. Opět. On ji nemiluje. Opět. Zamiloval se tentokrát osudově. Opět. Ze dvou manželství tři děti, další je na cestě.
  • Nebo jiný příběh. Miluje ho, i když ví, že ji podvádí. Miluje ho a má s ním dítě, i když on žije s jinou a nehodlá to měnit. Tvrdí, že ho miluje, i když ji ponižuje. Tvrdí, že ho miluje, i když jí lže. Tvrdí, že ho miluje osudově. Tvrdí, že ho miluje a nedovede si představit život bez něho, i když k ní jen občasně dochází a ona je na všechno tak strašně sama. Miluje ho stejně, jako milovala svého předchozího (s jinou ženou ženatého) partnera, s nímž má své prvorozené dítě.
  • A ještě jinak. Když jí nadbíhal, byl tak sexy. Kupoval jí drahé dárky. Narodilo se dítě. Jeho infarkt není sexy. Už není sexy ani on. Jsou zde však jiní, co jsou sexy a kupují jí drahé dárky. Nový vztah, nové dítě a k tomu pár dalších vztahů bokem protože je to dnes sexy.
  • Nebo úplně jinak. Tak moc se bojí udělat chybu, tak moc se bojí možného zklamání, že se raději opravdově do ničeho nepouští. Co kdyby to nedopadlo dobře. Co kdyby šlo o špatný výběr. Nechce se spálit. Proplouvá sem a tam a doufá, že jednou se to stane.

Někdy mi připadá, že jsme jako společnost globálně zapomněli na to, jak pěstovat a hýčkat si kvalitní vztahy. Na jednu stranu dnes sice všichni rádi tvrdí, že vztahy jsou pro ně na prvním místě. Na druhou stranu se však chovají, jako by to bylo přesně naopak.

Jenže čím méně jsme ochotni pracovat na vztazích kolem sebe (včetně vztahu k sobě samé/samému), tím méně a méně kvalitního toho v tomto směru dostáváme.

Chceme změnu, ale nic pro ni neděláme

Žijeme v realitě, kdy každý chce všechno hned. Pokud možno ve velkém a s minimální investicí. Pokud nás například neuspokojuje vztah, nehodláme do jeho kvality většinou nic investovat. Na jednu stranu chceme všechno a na druhou stranu ze vztahů utíkáme při sebemenším náznaku problémů.

Očekáváme (a nárokujeme si), že se změní ten druhý/á (případně rozhodne za nás, co máme dělat). A neustále opakujeme dokola stejné neproduktivní vzorce chování. A přesně v ten moment se stáváme surfaři po vztazích.

Doufáme, že příště to bude lepší, a že tentokrát už to určitě vyjde. Stejně jako děti na písku nad rozšlapanou bábovkou rozhořčeně mácháme rukama. A u toho vypočítáváme, co všechno náš partner/partnerka (nebo třeba kamarád, šéf, syn/dcera) dělá špatně. A svou pozornost soustředíme na myšlenku, že on/ona by se měl/a změnit.

Jenže klíč ke spokojeným vztahům držíme ve svých rukách jenom my sami. A přijmutí tohoto poznání a této odpovědnosti do důsledků nás může někdy i hodně bolet. Často lidé zapomínají na elementární pravidla spokojeného soužití a cíleně se složitě zamotávají do pastí, které si sami sobě kladou.

7 pravidel pro spokojené vztahy

  1. To, co nechcete, aby vám dělali jiní, nedělejte vy jim.
  2. Jste plně zodpovědní za své myšlenky, emoce a činy. Nejste zodpovědní za myšlenky, emoce a činy jiných osob.
  3. Každý člověk myslí svým unikátním způsobem. Nikdo neumí číst myšlenky jiného. Pokud něco chcete, tak si o to řekněte.
  4. I když si o něco řeknete, nemusíte to od druhých dostat. Jste plně odpovědní za způsob, jak se s tím vyrovnáte a co uděláte.
  5. Čím více toho dáte, tím víc toho dostanete. Jestli chcete, aby k vám byli lidé otevření, milí a laskaví, buďte otevření, milí a laskaví i vy k nim.
  6. Na vztazích je třeba cíleně pracovat. Spokojený vztah není automatismus, věc nároku ani náhodného štěstí.
  7. Za všechno ve vašem životě platíte nějakou cenu. Je dobré tuto cenu znát.

O pokřivené sebelásce

Někdy mám pocit, že na mě slovo sebeláska vykřikuje ze všech rohů. Kouká na mě z luxusních barevných časopisů na křídovém papíře, e-mailů od klientů, internetových příspěvků i diskuzí s přáteli.

Sebeláska je dnes módní pojem. Někdy mi přijde, že se význam tohoto slova smrskl a deformoval na jiné pojmenování pro sobeckost a konzum: „Jestli se máš ráda, kup si drahou kabelku, dopřej si luxusní wellness…“; „Máš právo na obdiv, dopřej si mladou milenku/milence…“

Domnívám se, že by společnosti prospělo méně sebelásky v tomto pokřiveném pojetí a naopak více lásky (včetně lásky k sobě samé/mu), zájmu, ochoty a otevřenosti k druhým.

Jak vypadá opravdová sebeláska

Základem lásky je vždy respekt. Podle mě podstatu sebelásky v její nedeformované podobě nejlépe vystihuje příklad malého dítěte, které se právě učí chodit.

Stokrát se zvedne, stokrát spadne. Nevadí mu, že dělá chybu. Ví totiž, že jejím prostřednictvím se učí. Nekritizuje se za to, jak vypadá. Je mu jedno, co si o jeho počínání myslí ostatní. A věří si, že to zvládne. Když cítí únavu, zůstane sedět. Když cítí hlad, nají se.

Respektuje sebe a své potřeby. S úsměvem na tváři ví, že to zvládne. A sám se ocení potleskem, když dosáhne pokroku. Čistě a s radostí sdílí svůj úspěch s ostatními. Když ho něco bolí, dovolí své mámě, aby ho utěšila. Ostatním rozdává nezištně svou lásku a úsměv, protože tak je to přirozené.

Buďme co nejvíce jako děti, které se právě učí chodit!

Prohlubte své znalosti

Chcete se naučit, jak změnit svůj přístup k řešení problémů? Chcete zlepšit své komunikační dovednosti a tím i své vztahy? Zúčastněte se mého startovacího kurzu Kouč.

Chcete se naučit pomáhat ostatním měnit jejich životy? Zúčastněte se mého praktického startovacího kurzu Kouč rozvoje osobnosti, který vám pomůže se na vaši kariéru připravit.

Chcete získat to nejlepší a nejefektivnější ze současné NLP a koučovací metodiky? Zúčastněte se mého exkluzivního kurzu NLP kouč a naučte se metodiku, kterou v ČR skutečně ovládá jen málokdo.

Těším se na vás!

Zjistěte více

Těším se na vás!

Upozornění na nové články do e-mailu

Odesláním formuláře dáváte souhlas se zpracováním vaší e-mailové adresy pro zasílání upozornění na nové články na webech MarketaHamrlova.cz a Akor.cz a nové termíny kurzů po dobu max. 5 let. Odhlásit se můžete kdykoliv jediným kliknutím v každém e-mailu. Jak chráníme vaše údaje »

Chci vědět ještě víc »

© Markéta Hamrlová | ochrana osobních údajů | cookies

Vytvořil MD webdesign - tvoříme obchodně úspěšné weby