NÁVOD: Jak se správně ptát při koučovacích rozhovorech

Jaké typy otázek jsou během koučinku správné? Jakým se naopak vyhnout? A jaká je kompetence koučů? 

Jaká je kompetence koučů 

Velmi zjednodušeně řečeno můžeme říct, že hranice koučinku leží tam, kde začíná sféra psychiatrie. Koučink však není ani psychologické poradenství, či náhrada jakékoliv odborné léčby.

Pamatujte, že koučink, psychiatrie a odborné psychologické poradenství jsou 3 odlišné sféry. Zatímco koučink se zaměřuje na podporu osobního a profesionálního rozvoje, psychiatrie se soustředí na diagnózu a léčbu duševních poruch. Odborné psychologické poradenství pak nabízí prostor pro prohlubování porozumění emocionálním a behaviorálním vzorcům, pomáhá v řešení osobních, vztahových nebo emocionálních problémů a podporuje jednotlivce v jejich sebepoznávání a řešení konkrétních životních situací nebo krizí.

Co říká legislativa

V české legislativě jsou obory psychiatrie, psychologické poradenství a koučink definovány a regulovány jako od sebe se odlišující kategorie:

1. Psychiatrie: Tento obor je považován za lékařskou specializaci. Psychiatři jsou lékaři, kteří absolvovali medicínské vzdělání a následnou specializaci v oblasti psychiatrie. Mají oprávnění diagnostikovat a léčit duševní poruchy, včetně předepisování medikamentů.
2. Psychologické poradenství a diagnostika: V České republice je psychologické poradenství definováno jako vázaná živnost. To znamená, že k poskytování této služby je potřeba splnit určité kvalifikační předpoklady, přičemž klíčovou podmínkou je vysokoškolské vzdělání v oboru psychologie a povinná praxe. Psychologové mohou provádět psychodiagnostiku, poskytovat odborné poradenské služby, ale nemají oprávnění předepisovat léky.
3. Koučink: V rámci české legislativy je koučink považován za volnou živnost. To znamená, že pro jeho výkon nejsou stanoveny konkrétní specifické vzdělávací nebo odborné předpoklady. Koučování se zaměřuje na podporu osobního a profesionálního rozvoje klientů, pomáhá jim v definování a dosahování cílů, ale nezabývá se léčbou duševních poruch, psychodiagnostikou či psychologickým poradenstvím. Podle § 5 Občanského zákoníku však platí, že: „…kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena. Jedná-li bez této odborné péče, jde to k jeho tíži…“. Jinými slovy, pokud se prezentujete jako odborník v oboru koučinku, je vaší povinností jednat s odpovídající odborností a pečlivostí. Pokud tak neučiníte, nesete právní odpovědnost za své nedbalé nebo neodborné jednání. Ohledně tvrzení, že koučem může být kdokoliv, kdo se za něj prohlásí (bez adekvátního vzdělání a znalostí), jsem proto v tomto kontextu velmi skeptická. Neboť bude „platit“ jen do té doby, než vás někdo za překročení profesní kompetence zažaluje. 

ČTĚTE TAKÉ ČLÁNEK: Kde se vzal koučink? Co tvoří historii koučinku?

Proč je důležité při koučinku správně pokládat otázky

Správně položené otázky v rámci koučinku nutí klienty uvažovat jinak, než jaké je jejich běžné myšlenkové schéma. Takové otázky pomáhají posouvat naše hranice, odstraňují bariéry a také nežádoucí postoje. Také odstraňuje obětní princip. Koučink vede člověka k plnému přijetí odpovědnosti za svou situaci. Také dochází ke zvýšení pocitu spokojenosti a vyrovnanosti. 

Nutno zdůraznit, že během koučinku se nepátrá po příčinách toho, proč něco nejde. Nehledá se schéma, proč, kdy a jak vznikl daný blok. Pro koučink totiž není podstatný problém jako takový, ale spíše jeho konstruktivní řešení. 

Díky dobře položeným otázkám mohou koučovaní změnit způsob, jakým nahlížejí na svou životní realitu. Zároveň mohou změny ve svém životě rozpohybovat. Umí také probudit zvědavost koučovaného a zaměřit jeho pozornost k tomu, co ve svém životě opravdu chce. 

ČTĚTE TAKÉ ČLÁNEK: Jak se stát koučem: 9 nejčastějších otázek

7 tipů pro úspěšné koučovací rozhovory

Přečtěte si 7 základních pravidel, abyste vedli koučovací rozhovory úspěšně a efektivně.

Důvěrné prostředí

Klienti přicházející na koučink zpravidla netouží po tom, aby je během koučinku někdo sledoval nebo snad poslouchal. Vzhledem k tomu myslete na zajištění důvěrného prostředí. Samozřejmostí by měla být také absolutní profesionalita a mlčenlivost ze strany kouče.

Pozorné a aktivní naslouchání

Během koučovacích rozhovorů je důležité se zaměřit na aktivní naslouchání, díky čemuž druhá strana získává ze strany naslouchajícího respekt. Zároveň může plně rozvíjet své myšlenky bez soudu, kritiky a napojení. Během rozhovoru by kouč měl být po celou dobu s klientem v komunikačním napojení, přítomný a plně se soustředit na daný okamžik. Myslete také na to, že důležitou složkou komunikace je její neverbální část. 

Vyhněte se radám a hodnocení

Do koučovacích rozhovorů nevkládejte své vlastní názory, hodnocení, rady ani projekce. Pokud kouč začne ve své mysli spřádat dohady a hodnocení o svém klientovi, s největší pravděpodobností tím koučovací rozhovor zcela zabije. 

Otevřené otázky

Během koučovacích rozhovorů by měly převládat především otevřené otázky. Jedná se o takové otázky, na které nelze odpovědět jen ANO, nebo NE. Právě otevřené otázky člověka otevírají k přemýšlení a rozhovoru. Naopak uzavřené otázky sdílnost přirozeně uzavírají. 

Dbejte na správnou strukturu

Od začínajících koučů mnohdy slýchám, že se jim struktura koučovacího rozhovoru zdá složitá, kostrbatá a zkrátka a jednoduše divná. Pravdou ale zůstává, že koučovací rozhovor není rozhovor dvou kamarádek u kávy. A už vůbec by se nemělo jednat o rozhovor chytré hlavy (kouče) s klientem, kdy mu bude kouč předkládat své rady a doporučení. 

Rekapitulujte

Aby se koučovaný dokázal v celé situaci lépe zorientovat, pomůže, když se průběžně pustíte do rekapitulace. Čas od času proto shrňte vše, co jste se od klienta dozvěděli. V rámci této rekapitulace se klienta také zeptejte, zda vše chápete správně, případně zda chce ještě něco doplnit. 

Vytvořte zápisky a nákresy

Někteří lidé potřebují pro lepší orientaci a pochopení celé situace vidět její vizuální stopu. V takovém případě mohou být nápomocné nejrůznější zápisky a nákresy. Případně si může koučovaný tato schémata vytvářet sám a v rámci koučovacího rozhovoru je doplňovat. 

Jakým typům otázek se vyhnout

Pokud chcete, aby byl váš koučink úspěšný, je na místě se určitým typům otázek vyhnout. Jaké to jsou? 

Otázky s vaším hodnocením

Začínající koučové osobního rozvoje mohou někdy sklouznout k tomu, že mají tendenci hodnotit situaci koučovaného (ať už otevřeně nebo skrytě). Často si takového hodnocení ani nemusí být vědomi, jelikož mu přiřadí intonaci otázky nebo otázku přidají hned za toto hodnocení. Příkladem může být například:

„To je hrozné. To, co dělá váš partner, mi přijde naprosto přes čáru. Nemyslíte?“

Rady, které jsou zabalené do otázky

Tento způsob vedení koučovacího rozhovoru může být koučovaným velmi příjemný. Nicméně ve skutečnosti je v rámci logiky této metodiky nikam neposouvá. Takové vedení rozhovoru snižuje kreativitu koučovaného, odnímá mu jeho odpovědnost a brzdí proces změny. Příkladem takové rady zabalené do otázky je například:

„Nemyslíš si, že bys mu mohla říct, aby Tě někam pozval?“

Otázka PROČ

Otázka PROČ může u koučovaných spustit vzorec komunikace „DÍTĚ“, kdy se pustí do nekonečného vysvětlování, proč danou věc udělal/neudělal. Tímto způsobem je však koučovací rozhovor zpravidla veden do slepé uličky. 

Zúčastněte se praktických kurzů

Chcete se o koučinku dozvědět více? Zúčastněte se mých prakticky zaměřených kurzů. Těším se na vás. 

UPOZORNĚNÍ: Obsah článků a použité koučovací techniky zde uvedené jsou určeny pro osobní a profesionální rozvoj a nemají za cíl nahrazovat odborné psychologické poradenství či psychiatrickou léčbu. V případě, že se setkáváte s vážnými psychologickými problémy nebo duševními poruchami, doporučujeme obrátit se na kvalifikovaného psychologa nebo psychiatra.