Naše psychika po jarní koronavirové krizi: co teď můžeme očekávat?

Úvaha o tom, co můžeme pravděpodobně čekat v následujícím období? Jak funguje lidská psychika v době změn? Jak nejpravděpodobněji se zachová jednotlivec, když si nemůže vybrat z velkého množství protichůdných informací? Jak si zachovat vnitřní klid v době plné změn?

Psychický propad je zcela běžný

Lidská psychika je tak trochu zvláštní. V době vnímání nebezpečí aktivuje zdroje, vybudí nás k aktivitě a díky tomu člověk poměrně dobře funguje. Avšak jakmile tento stav trvá dostatečně dlouho a stane se z něj nová norma (případně jakmile nebezpečí nebo náročná situace odezní), nastává psychický propad (v aktuálním období velmi silně slyšitelný v rozhovorech na telefonických podpůrných linkách). 

Nejvíce psychických kolapsů a špatných nálad s sebou nese období relativního nebo faktického klidu po předcházející bouři.

ČTĚTE TAKÉ ČLÁNEK: Jak zvládnout vnitřní úzkost a nejistotu v době pandemie koronaviru + VIDEO

Na začátku pro nás bylo vše nové

Když národ (společně s velkou částí světa) hromadně vstoupil do domácí izolace, byla v tom určitá novost. Lidi spojovala silná myšlenka „ společné obrany“ před nepřítelem. V tomto období byla jako reakce na změnu nejvíce patrná všeobecná solidarita – demonstrovaná horečným šitím roušek, organizací charity atd. Dále byla také vidět aktivita a určitá míra kolektivně prožívaného vzrušení.

Jenže časem se zcela logicky ukázalo, že „nepřítel“ nezmizel a hned tak nezmizí a deklarovanou novou normou se (zcela v souladu s principy vývoje krize) stala:

• určitá ustrašenost,
• nuda,
• skepse,
• překlopení z celospolečenské solidarity do polohy „individuálního boje o to své“
• a konzumace programů ZDARMA z pohodlí gauče. 

Na povrch nyní začínají s efektem sněhové koule vystupovat první negativní důsledky dopadů ochranných STOP opatření na celosvětové úrovni. A s tím je najednou v globalizovaném propojeném světě obtížné se zorientovat. Je pro nás těžké odlišit správné od nesprávného a lež od pravdy.

Určit filtry, kterými je realita filtrována, je totiž ve složitosti současného světa pro jednotlivce fakticky nemožné. 

3 zkratky, kterým podléhá naše nevědomá mysl

Pro jakoukoliv orientaci v nepřehledné situaci se vyplatí znát alespoň rámcově zkratky, kterým podléhá naše nevědomá mysl. Za zmínku v kontextu současné situace stojí především tyto tři psychologií prozkoumané jevy:

• bandwagon effect,
• spáčský efekt
• a sebenaplňující proroctví.

Bandwagon effect

Jev označovaný jako bandwagon effect (stádový efekt) vysvětluje, proč v situacích, kdy nejsme rozhodnutí, nakonec většinou uděláme to, co dělá většina. Náš mozek se vyvíjel v pravěku. Lidstvo přežilo díky tomu, že jsme fungovali a dodnes fungujeme v tlupách. Nechceme být sami.

Většinově přijímaný názor tlupy je proto pro naše nevědomí tou první volbou v situaci, kdy v rozhodnutí tápeme. Jinými slovy řečeno, když nevíme, co udělat (vybrat, říct…), když nemáme dostatek relevantních informací, uděláme s největší pravděpodobností přesně to, co dělá většina (bez ohledu na správnost takového postupu).

Spáčský efekt

Druhý jev, který v této souvislosti stojí za zmínku, je tzv. spáčský efekt. Ten vysvětluje, že lidé inklinují ke ztotožnění se nikoliv s informacemi, které si ověří, ale s informacemi, které jsou jim přesvědčivě podávány.

Jinými slovy řečeno: to, co si nás získává, nejsou fakta. Ale schopnost informace přesvědčivě (pozornost strhujícím způsobem) podat.

Sebenaplňující proroctví

Sebenaplňující proroctví fakticky vytváří budoucí realitu na základě očekávání toho, jaká tato realita bude.

Například obava z ekonomické krize ještě před tím, než vznikne, vyvolává zcela zákonitě chování ekonomickou krizi fakticky vyvolávající. 

I přes představu o sobě samých jako racionálně uvažujících bytostech na nás tyto jevy působí. Nemá smysl hodnotit je jako negativní ani jako pozitivní. 

Jak eliminovat jejich negativní důsledky?

Co však stojí za zvážení, je eliminace jejich negativních důsledků pro náš život. Této eliminace dosáhneme tím, že:

• Si budeme vědomi toho, že pokud něco dělají nebo chtějí jiní lidé, nemusí to být směrodatné. Důležité je, proč to dělají. A proč byste to měli dělat vy?
• Si budeme vědomi toho, že pokud něco většina tvrdí, že chce, nemusí to znamenat, že to chce skutečně.
• Budeme ověřovat zdroje informací, které bereme jako relevantní pro naše rozhodnutí. Budeme přemýšlet, proč bereme daný zdroj jako důvěryhodný. A budeme zvažovat, jaká jsou fakta. 

Jaké pocity zažíváme v době izolace?

Izolace trvala (a pravděpodobně v nějaké podobě ještě bude trvat) poměrně dlouho a spolu s chaosem novosti vládních postupů a jejich komunikací, posílila společenskou nejistotu, která vytvořila nové vzorce v jednání člověka. 

Jejich společným jmenovatelem je mentální POCIT USTRNUTÍ a STRATEGIE ČEKÁNÍ NA GODOTA (nic moc teď nemá cenu začínat/dělat/plánovat). 

Heslo: „Počkáme a uvidíme.“ je nyní určující normou definující chování trhu vedoucí k poměrně jednoznačnému výsledku ekonomické krize (předem dlouho prorokované).

Období návratu od stavu STOP k NORMÁLU (ve smyslu ukončení módu čekání a jeho překlopení do stadia integrace nové zkušenosti a módu aktivity), proto je (a bude) pro mnoho lidí psychicky mnohem náročnější než to předcházející. Odhalí nám, jaké jsou naše vnitřní zdroje a strategie.

Kosmonauti, polárníci a maratónští běžci to dobře znají:

• V 1. čtvrtině své expedice prožívají vzrušení v kombinaci s obavami.
• Ve 2. čtvrtině přichází pocity znuděnosti a skleslosti.
• Ve 3. čtvrtině přichází KRIZE jednotlivců. Objevuje se beznaděj, podrážděnost, ustrnutí, úzkost, strach, jestli to lze vůbec někdy zvládnout, a co skutečně bude. Ve třetí čtvrtině je skutečný konec ještě v nedohlednu.
• Až 4. čtvrtina potom přináší uvolnění, novou motivaci a konstruktivní řešení.

Naše společnost je nyní ve 3/4 cesty ke zvládání současné situace a o tom jaký bude další vývoj rozhodne další vývoj přístupu k pandemii.

Na propadu v psychice lidí je to znát. Například nebývale narůstá počet telefonátů na podpůrné linky.

V případech jednotlivců přitom záleží zejména na úhlu, z něhož na ně situace dopadá. A na tom, jak zvládali krizové situace v minulosti.

Každý z nás se v této situaci cítí jinak

• Jinak se nyní cítí člověk, jehož příjem (např. formou renty) se situací nikterak nezměnil. A který zároveň žije v prostorném domě s velkou zahradou, která je jeho koníčkem.
• Jinak se cítí introvert, jehož koníčkem a současně prací je hraní PC her.
• Jinak se nyní cítí žena, kterou týrá její druh, s nímž žije v panelákovém bytě 2+1 uprostřed městského sídliště.
• Jinak se cítí maminka samoživitelka, která po osmihodinové směně v roušce za pokladnou v potravinách přichází domů učit své prvostupňové dítě, jehož škola funguje tím způsobem, že jednou týdně zašle žákům hory úkolů e-mailem.
• Jinak se nyní cítí majitel divadla s mnoha zaměstnanci, který stojí před rozhodnutím, jestli jít do bankrotu hned, nebo ještě měsíc vydržet.
• Jinak se nyní cítí člověk trpící nadměrnou úzkostí, který se bojí koronaviru, a který vnímá každého člověka, kterého potká, jako smrtelné nebezpečí a hrozbu.
• Jinak se nyní cítí člověk s jistým příjmem a minimem pracovních úkolů trávící STOP stav na home office na 100% platu, pro něhož byla izolace příležitostí se zastavit, věnovat se svému seberozvoji a teď filosofuje o tom, jak bude v životě dělat už jen to, co ho mimořádně baví (což ho však přejde přesně v moment, kdy dostane padáka).
• Jinak se cítí přetížená ředitelka zařízení pro seniory/nemocnice atd., potýkající se s akutním nedostatkem personálu. 

Pokud vás tíží nadměrný stres ze současné situace, můžete zavolat ZDARMA absolventům/absolventkám koučovacích výcviků AKOR.

Krizi nám pomohou překonat naše zkušenosti z předchozích krizí

Pro zvládnutí jakékoliv krize jsou rozhodující zkušenosti jedince z předchozích krizí.

Jinými slovy řečeno: čím lépe dokázal člověk obstát v minulosti, tím více se na sebe a své vnitřní zdroje dokáže spolehnout nyní.

Pokud je jeho nesená zkušenost o prohře, beznaději a bezmoci, je tím deformováno i jeho vnímání aktuální krize.

ČTĚTE TAKÉ ČLÁNEK: Naučte se vést rozhovor s člověkem, který se ocitl v krizi s podrobnou metodikou (bez nutnosti zadávat váš e-mail).

Co vám nyní může pomoct?

KLÍČEM ke zvládnutí neovladatelných reakcí našeho “plazího mozku” (strach, tíseň, pocity ohrožení) spočívá v prefrontálním kortexu. Tedy ve vědomém vyvažování myšlenek, aktivaci naděje a zaměřování pozornosti.

V tomto období vám může pomoct:

• denní řád (zahrnující pravidelnou rutinu),
• aktivita,
• cokoliv, na co se můžete těšit,
• odstřihnutí se od médií (naše pozornost je zde v přehlcenosti informačním šumem, čím dál tím více atakována aktivací strachu) nebo jejich sledováním pouze v předem určeném čase a v předem stanoveném rozsahu,
• tělesná aktivita,
• konfrontace s otázkami: Co chci místo toho, co nechci? Jak to má vypadat? Co nejmenšího pro to mohu udělat? Co mohu udělat hned teď?,
• laskavost k sobě,
• a vlídnost k jiným.

Teď je důležité především vědět, že:

• z hlediska zákonitostí vývoje krize bude lépe,
• a že vnitřní klid je výsledek cílené vědomé práce.

STRACH, STAGNACE a USTRNUTÍ neznamenaly nikdy v historii posun společnosti. To, co nás vždy jako lidstvo posunulo DÁL, byla KREATIVITA, ODVAHA a HLEDÁNÍ.

Lidé nyní v rozhovorech na podpůrných telefonických linkách nejčastěji říkají zjednodušeně to, že: „Toužíme po pocitu, že svět je v pořádku, toužíme po něčem normálním, toužíme po naději.“

Nikdo z nás bohužel neví, co bude následovat

I když je internet plný „ZARUČENÝCH“ prognóz, jak se bude naše budoucnost odvíjet dál, konkrétního nevíme fakticky NIC.

Relevantní komplexní odpověď nejsme schopni vydefinovat ani s perfektní znalostí:

• historie,
• epidemiologie,
• ekonomie
• a jevů jako je stádní efekt, sebenaplňující proroctví atd.

Tato doba působí jako katalyzátor, který velmi rychle obnažuje to, co funguje a je pevné. A i to, co nefunguje (ve vztazích, firmách, společnosti, světě…). 

Každé vychýlení však přináší vždy postupnou harmonizaci. Proto lze očekávat určitý bod obratu, moment zlomu, kdy se většina společnosti stane resistentní tlaku nepřetržitě se valícího stupňujícího se obchodu se strachem. 

Věřím v aktivitu a schopnost aktivně měnit a vytvářet budoucnost.

Jeden ze základních principů neurolingvistického programování říká: „Pokud děláme věci stále stejným způsobem, dostaneme vždy jenom ten jeden stále stejný výsledek. Pokud chceme dostat výsledek jiný, je třeba začít věci dělat jinak.“

Stálé čekání „na Godota“ v módu obav z něčeho (nemoci, ekonomické krize, změny….) ještě nikdy nikoho nikam neposunulo. Je jasné, že VIRUS (jiný virus, změna, jiné….) tu s námi bude dál, je třeba se s ním naučit ŽÍT (myslím tím skutečně ŽÍT).

Naučte se pomáhat jiným

Pokud chcete pomáhat jiným a působit jako KOUČKY/KOUČOVÉ přihlaste se na výcvik Kouč rozvoje osobnosti. Poptávka po této formě pomoci narůstá. 

Kdy jindy než TEĎ.

Použité zdroje

• Yuval Noah Harari: 21 lekcí pro 21. století, 2019, Leda
• https://psychologie.cz/proc-jdeme-ve-stadu-i-za-volem/
• Vodáčková , D. a kol.: Krizová intervence. Krize v životě člověka. Formy krizové pomoci a služeb. Praha, Portál, 2002

UPOZORNĚNÍ: Obsah článků a použité koučovací techniky zde uvedené jsou určeny pro osobní a profesionální rozvoj a nemají za cíl nahrazovat odborné psychologické poradenství či psychiatrickou léčbu. V případě, že se setkáváte s vážnými psychologickými problémy nebo duševními poruchami, doporučujeme obrátit se na kvalifikovaného psychologa nebo psychiatra.