I úspěšní lidé bývají nespokojeni sami se sebou. Proč?

Kolem každého z nás se aktuálně vyskytuje velké množství lidí, kteří nejsou spokojeni se svým životem. Ať se tito lidé snaží sebevíc, pocit štěstí a pohody se u nich nedostavuje. To, co za tímto stavem většinou stojí, lze označit jako nedostatečně ukotvený pocit vlastní hodnoty. Lidé s nedostatečným pocitem vlastní hodnoty jsou totiž často „naprogramováni“ tak, aby si stáli sami sobě v cestě. Tento článek popisuje nejčetnější z těchto sebedestruktivních „programů“ a zároveň poukazuje na některé možnosti pro jejich „přeprogramování“.

Spousta lidí dnes není spokojena se svým životem

Jejich rozpoložení by šlo popsat jako běh křečka v kolečku, či jako neustálé čekání na NĚCO. Jako permanentní odsouvání možné radosti, nebo jako konstantní divnočas, kdy není ani zle, ale zároveň není ani příliš dobře.

Nedostatečně ukotvený pocit vlastní hodnoty komplikuje v současné společnosti zaměřené na výkon život mnohým lidem. To vede velmi často k neschopnosti plně prožívat radost, k negativnímu rozpoložení a psychosomatickým obtížím.

Méněcennost v nás nejčastěji podněcují vnitřní schémata a strategie chování získané v období dětství. Ty můžeme metaforicky připodobnit k počítačovým programům, které svým uživatelům umožňují využívat jen předem nastavenou škálu operací.

Nedostatečný pocit vlastní hodnoty ve svém důsledku vždy vyvolává v člověku dojem, že je nešťastný.

Příběh ze života: Martin se týrá myšlenkou, že nedělá dobře svou práci

Jako například pan Martin, který je ve své profesi velmi šikovný a úspěšný, avšak uvnitř sebe se stále cítí nespokojený a nenaplněný. Aniž by to sám sobě přiznal, prožívá permanentní strach, že:

  • není dost dobrý,
  • že nebude na dosaženou pozici časem stačit,
  • že ho předběhnou jiní,
  • a že se najednou něco změní.

Týrá se myšlenkou, že nedělá dostatečně dobře a smysluplně svou práci. Vše se snaží mít neustále pod kontrolou, bojí se udělat chybu. Domnívá se, že když dá své práci maximum energie a pozornosti, bude se cítit líp.

Avšak opak je pravdou. Jeho vnitřní nepokoj dostát vlastnímu nároku dělat vše dokonale ho žene neustále k dalším a dalším výkonům a metám. Nedokáže se uvolnit a ze svých úspěchů se nedokáže fakticky radovat.

Příběh ze života: Petra zažívá strach ze samoty

Nebo paní Petra, která se ve skrytu sebe samé bojí, že sama svůj život nezvládne. A tak neustále dokola prožívá nevyhovující vztahové zkušenosti, kdy se upoutá na člověka, kterého činí odpovědným za své štěstí a emoce. Dusí ho, a který ji časem vždy opustí jako jediné možné východisko z pro něj nesnesitelné situace. Ona pak opětovně dospěje k závěru, že je k ní život krutý a muži jsou bezcitná monstra.

Příběh ze života: Alena chce být dokonalou matkou

Nebo paní Alena, která ve snaze být svým dětem dokonalou matkou a uchránit je zkušeností nelásky, které v dětství zažila ona, přehání svůj přepečovatelský přístup k nim. A aniž by si to kdy přiznala, přenáší na ně svůj vnitřní tlak a nespokojenost sama se sebou.

Biči, který sama na sebe upletla, už z podstaty nikdy nemůže dostát. Neustále tak vymýšlí další a další kroky k tomu, aby byla ještě lepší matkou:

  • studuje psychologické knihy,
  • rozhodla se být s dětmi až do dosažení jejich plnoletosti doma,
  • nedovolí, aby děti jedly cokoli jiného než zdravou stravu,
  • svou dceru vyučuje doma sama, aby ji nevystavovala tlakům ze strany základní školy,
  • patnáctiletou přítelkyni svého sedmnáctiletého syna nastěhovala k sobě domů.

Své děti tak nevědomky učí především to, že samy neobstojí. Že jsou nekompetentní k prožívání svého vlastního života, a že život je krutý boj.

Naše životy ovlivňují vzorce a programy naučené v dětství

V tomto článku vycházím především z pohledu světově uznávaného německého psychoterapeuta Heinze-Petera Röhra, který se vlivem pocitu vlastní hodnoty na prožívání života ve své profesní praxi dlouhodobě zabývá. Netvrdím zde, že jde o jediný možný úhel pohledu na věc, neboť stejně jako každá jiná teorie, může být i tato jinými teoriemi popírána.

Podle Heinze-Petera Röhra se naše životy odehrávají podle určitých vzorců a programů naučených převážně v dětství.

Mnoho lidí má emocionální problémy prostě proto, že v jejich nitru existují dva programy, které působí navzájem proti sobě.

Jak vzniká proti-program

Pro vytváření škodlivých proti-programů jsou pro každého člověka klíčové především odpovědi na tyto tři základní otázky:

  • Jsem vítaný?
  • Jsem dostatečný?
  • Zakusil jsem dostatek?

Proti-program vzniká v nitru člověka tehdy, když nemá na některou z těchto otázek ve svém nevědomí uloženu kladnou odpověď. Role proti-programů je přechodně mu ulevit od vnitřní bolesti.

Za vytvořením proti-programů tak stojí vždy nevědomá snaha zničit a vymazat jeden z těchto tří programů:

  • Nejsem vítaný/á.
  • Nejsem dostatečný/á.
  • Nezakusil/a jsem dostatek.

Avšak tyto programy se tímto způsobem vymazat nedají a spuštění proti-programů vede vždy jen k bludnému kruhu. Člověk se pod jejich vlivem chová podle pravidla, když nezabrala malá dávka, jistě zabere větší. To mu však kýženou úlevu nepřináší a přinést ani nemůže.

Po odeznění krátkodobého účinku proti-programu (úlevy) se jeho problémy přihlásí o to silněji. Člověk pak nechápe sám sebe. Nechápe, proč se chová způsobem, který sám u sebe nesnáší. Nechápe, proč setrvává v něčem, co cítí, že mu škodí. Nechápe, proč provádí stále dokola ty samé nesmysly. Dokud nevyřeší kořen svého problému, jeho špatné pocity a neradost přetrvávají.

Člověk jednající pod vlivem proti-programů většinou netuší, že jeho jednání a životní strategie je pro něj samotného destruktivní.

10 nejčastějších proti-programů

1/ Posedlost výkonem, prací, úspěchem a uznáním

Asi nejběžnějším prostředkem, kterým se lidé snaží umlčet vnitřní hlas „jsem nedostatečný“, je posedlost výkonem, prací, úspěchem a uznáním. V dnešní společnosti orientované na výkon se lidem přímo podsouvá myšlenka, že úspěch přináší pocit hodnoty a štěstí.

Avšak v případě, že je motorem k úspěchu pocit méněcennosti, je opak pravdou. Mnoho lidí má z úspěchu neuvědomovaný vnitřní strach, protože s úspěchem se jejich tajný program „JSEM NEDOSTATEČNÝ“ nevymaže. Ale naopak se zvětší do podoby „ANI ÚSPĚCH MĚ NEČINÍ DOSTATEČNÝM“.

Člověk s tímto programem se cítí mnohem lépe na cestě k cíli než v cílové rovince. Tam čeká v plné prožitkové podobě prázdnota, nuda a nespokojenost. Následkem je neschopnost:

  • uklidnit se,
  • pobavit se
  • a cítit se naplněně.

2/ Posedlost mocí

Je-li člověk pod vlivem tajného vnitřního programu „JSEM BEZCENNÁ BYTOST“, může až chorobně usilovat o získání moci nad druhými lidmi a o upevňování své pozice. Moc je pro takové lidi jako opiát, jehož se nedokáží vzdát. A to ani přes pokračující zdravotní obtíže, věk a signály, které dostávají z okolí. Kdo zneužívá moc z tohoto důvodu, zůstává nespokojený, protože svůj hlad po uznání nejde naplnit žádnou z mocenských funkcí a pozic.

3/ Perfekcionismus

V pozadí jednání perfekcionistů/tek stojí přesvědčení, že když budou dělat věci dokonale, budou se cítit skvěle. Bohužel opak je pravdou, protože velmi rychle zjišťují, že vše mohou udělat ještě lépe.

Přesnost a pečlivost je nezbytná pro mnoho profesí a lidských činností, avšak u perfekcionistů/tek spokojenost s výsledkem nepřichází. Protože vždycky někde vidí prostor pro zlepšení. Svými vysokými nároky trápí perfekcionisté/tky nejen sebe samé, ale rovněž své okolí.

Perfekcionista se nedokáže téměř nikdy plně uvolnit (a to ani např. při sexu), protože se nachází v neustálém stavu vnitřního napětí. Do dalšího napětí se perfekcionisté/ky přivádějí kritikou svých návyků ze strany okolí.

4/ Předvádění rolí a maskování

Mnoho z těch, které ovlivňuje tajný program „JSEM BEZCENNÁ BYTOST“, se ukrývá (ať už vědomě či nevědomě) za masku:

  • nezranitelnosti,
  • nedosažitelnosti
  • a spasitelství.

Platí zde princip: čím arogantnější masku člověk nosí, tím větší tíseň ve svém nitru prožívá. Vyzařování nepřemožitelnosti navenek může v tomto případě velmi klamat. Jednou z nejčastějších strategických rolí, která má pomoci člověku dodat sebehodnotu, je hra na oběť okolností života.

Člověk s rolí oběti se často jakoby ocitá v dějích, které se mu dějí a on jen bezmocně přihlíží, což chvíli budí soucit a pozornost okolí. Tato osoba sama ve skrytu sebe cítí, že ji její publikum ji po čase už nebere příliš vážně, avšak to ji žene ještě k většímu přehánění a posilování tohoto vzorce chování.

5/ Hra na neviditelnost

Vede k tomu, že se člověk snaží projít životem jakoby po špičkách. Nevyčnívá, nedělá problémy.  Člověk se tím snaží nevědomky neutralizovat program „JSEM NEŽÁDOUCÍ“. Výsledkem jeho snah je, že žije:

  • bez energie,
  • bez využití svého potenciálu
  • a bez využití uspokojivých a obohacujících kontaktů.

6/ Extrémní přizpůsobivost

Tato forma proti programu vede velmi často k vykořisťování/týrání člověka, který si netroufá na svou obranu cokoli podniknout. Jako by ve svých očích nebyl dost hoden respektu a respektujícího zacházení. Pocit méněcennosti se u tohoto člověka nadále posiluje v reakci na vše pod vlivem této strategie prožité.

Platí, že bez konkrétních změn ve svém chování se pocit vlastní hodnoty nedá zlepšit.

7/ Chorobné pomáhání

Zejména mezi ženami je velmi rozšířen vzorec snahy zlepšit svou sebehodnotu prostřednictvím pomoci jiným. Jde o tajný program „MUSÍM SE HODNĚ ČINIT, ABY MĚ MĚLI RÁDI“. Život se syndromem pomocníka/pomocnice není v rovnováze. Chorobní pomocníci/ce neumějí říkat ne. Žijí příliš pro druhé, přičemž zapomínají na sebe sami, své potřeby a hranice.

Tito lidé se často neumějí bránit, dusí v sobě zlost a často mají sklon k přílišné skleslosti. Pocit vlastní hodnoty se s chorobným pomáháním nezlepšuje, tito lidé se naopak časem cítí ještě více zničeni a vyčerpáni.

8/ Nadměrné přemítání

Lidé s tímto proti-programem se ztrácejí v chorobném přemítání a planých nekonstruktivních úvahách. Cyklí se do svých myšlenek a ztrácí nad nimi kontrolu. Jejich myšlenky nemají nic společného s přemýšlením (tzn. cíleným směrovaným procesem postupně vedoucím k cíli).

Platí, že problémy, které se dají odstranit jen jednáním, nelze vyřešit přemítáním.

9/ Závislost na vztahu

Zdravé vztahy vycházejí ze zdravého vztahu k sobě. Kdokoli, kdo používá vztah na lepení svých ran a děr po neřešených vnitřních problémech, si koleduje o problém. V počátku takového vztahu (v období zamilovanosti pod vlivem hormonální bouře) mívá takový člověk pocit, že konečně našel toho pravého/tu pravou (lásku a přijetí, které celý život hledá).

Jakmile však prvotní zamilovanost opadne, nastává temno a touha spojená s tlakem přenášet odpovědnost za své štěstí na partnera/partnerku.

Žádný jiný člověk však není schopen ukojit náš emocionální hlad a vyřešit naši potřebu přijetí sebe samého. Tento dar můžeme darovat pouze sami sobě.

10/ Útěk do nemoci

Útěk do nemoci může představovat pokus, jak se vyhnout odpovědnosti za svůj život. Období nemoci je totiž obdobím, kdy není třeba bojovat. Při analýze svého chování člověk utíkající do nemoci často odhalí, že si v hloubi sebe připadá neschopný dostát všem nárokům nebo si připadá velmi zoufalý ve své aktuální situaci.

Nemoc je tak u něj návratem do dětství. Kdy při nemoci zažíval zvýšenou péči projevy lásky ze strany rodičů a pečujících osob.

Mezi další časté PROTI-PROGRAMY patří dále:

  • chorobná posedlost sexem,
  • útěk k drogám, alkoholu a sebedestrukci,
  • hazard,
  • chorobné snění o vlastní velkoleposti,
  • chorobný vzdor,
  • chorobný vztah k jídlu včetně přílišného řešení zdravého stravování,
  • posedlost sportem,
  • posedlost nakupováním a konzumem,
  • chorobné kverulantství a reptání,
  • chorobná agrese, násilí a radikalismus,
  • a podvádění.

Jak své proti-programy opustit

Důvod, proč se podle Heinze-Petera Röhra lidé svých proti-programů zuby nehty drží, je fakt, že jejich ukončení je téměř vždy spojeno s nejistotou zavedeného rámce, strachem a úzkostí. Jejich opuštěním lidé opouštějí jistotu (byť v pro ně destruktivní podobě). Může se u nich objevit neklid, fyzické příznaky podobné abstinenčním a puzení opět podlehnout již zavedenému rámci chování.

Abychom mohli opustit své PROTI-PROGRAMY, potřebujeme je nahradit PROGRAMY NOVÝMI, protože vakuum na jejich místě není možné.

Teprve nové vzorce/programy pro naše chování vedou ke skutečně konstruktivnímu řešení našeho problému.

Jak přijmout nové programy

Pro přijetí NOVÝCH PROGRAMŮ je dobré vědět především to, že nikdo jiný je za nás nenastaví. Nikdo jiný je za nás nevyřeší a veškerá odpovědnost za náš život je tady a teď jen a jen v našich rukách.

Platí, že neznalost v tomto případě neomlouvá, protože následky si neseme ve svém životě s absolutní přesností vždy sami.

Změna je vždy možná a každý skutečně dospělý člověk může efektivně pracovat na pocitu své vlastní hodnoty.

Akceptujte minulost

Pro mnoho lidí je těžké akceptovat minulost takovou, jaká byla. Zejména těžké bývá přijetí faktu, že jsme neměli jinou šanci. Avšak právě tato akceptace minulosti takové, jaká byla, osvobozuje. Spolu s přijetím vlastní bezmoci totiž přichází osvobození. Zejména důležité v této souvislosti je dovolit si prožít ztrátu a procítit zármutek nad tím, co skončilo a definitivně odešlo.

Rozšiřte své sebevědomí

Společně s tímto krokem přichází rozšiřování svého sebevědomí ve smyslu uvědomování si sám/sama sebe (svých potřeb, emocí, myšlenek, činů). Rozšiřujeme-li své sebevědomí, reflektujeme svou existenci.

Spolu s rozšiřováním sebeuvědomování si, jde ruku v ruce přijetí sebe samé/ho takový/á, jaký/á jsem, a to včetně všech svých chyb a nedostatků. Schopnost přitakat sám/sama sobě je jedním ze základních předpokladů šťastného života.

Neodkládejte spokojenost na AŽ

V západní výkonem posedlé společnosti je běžnou životní strategií odkládání spokojenosti na AŽ, což vede k permanentní nespokojenosti. Neboť s ní nelze být spokojený/á TADY a TEĎ. Kdo si chce nainstalovat nové programy, měl/a by vědět, že toto je možné jen v bezprostřední přítomnosti. Zaměřením pozornosti na dnešní den si uvědomujeme bohatost a plnost svého života.

Existuje velké množství způsobů, jak pozvat NOVÉ PROGRAMY do života. Mezi ně patří zejména kvalitně vedená psychoterapie odhalující myšlenkové smyčky a schémata, v nichž se člověk pohybuje.

Pro oblast zaměření pozornosti na budoucnost a na to, co člověk skutečně chce a nalezení cesty, jak se k tomu může dostat, slouží koučink. Zjednodušeně by se dalo říct, že platí, že hranice koučinku končí tam, kde začíná sféra psychiatrie.

Proveďte revizi

Pokud chcete teď hned učinit první krok pro nastavení svých nových programů, můžete v souladu se strategií Heinze-Petera Röhra nejdříve provést revizi svých STARÝCH PROTI-PROGRAMŮ a následně začít začleňovat do svého života PROGRAMY NOVÉ. A to formou často opakovaných a vědomě ukotvovaných afirmací. Pro instalaci NOVÝCH PROGRAMŮ platí postup malých krůčků: uvědomění, revize, zhodnocení, vyhodnocení, postupná změna…

Mezi NOVÉ PROGRAMY by mělo patřit:

  • Jsem vítaný/á tady a teď.
  • Jsem vždy dostatečný/á. Vždy si vystačím. Důvěřuji sám/a sobě. Den ode dne jsem víc a víc spokojený/á.
  • Je pro mě snadné cítit se spokojený/á.
  • V sobě nacházím vše, co potřebuji.
  • Jsem hoden/a lásky.
  • Mám svou hodnotu.
  • Mám právo na své mínění.
  • Mám právo na své pocity.
  • Jsem schopný/á vyřešit vše, co potřebuji.

Nové programy nám pomáhají odložit roli oběti, získat nezávislost a odpovědnost za svůj život.

Podle Heinze-Petera Röhra je pocit našeho štěstí klíčový pro pocit naší vlastní hodnoty. Vlastní hodnotu není třeba nikde hledat, bojovat z ani, ani ji nikde dobývat. Je samozřejmá a existuje vždy a z podstaty věci.

Rekonstrukce našeho života ve smyslu odstranění nám škodlivých naučených schématických vzorců, kterými se snažíme nedostatek vlastní hodnoty nahradit, stojí za to.

Kdykoli jednáme sami se sebou nebo s druhými lidmi s větším porozuměním, laskavěji, spokojeněji a přátelštěji, měníme svět na lepší místo. A to dává našim životům podle mě obrovský smysl.

Naučte se víc

Přihlaste se na kurz NLP kouč a osvojte si fascinující a mimořádně rychlé a efektivní techniky hluboké vnitřní změny.

Přihlaste se na kurz NLP kouč

Nebo se zúčastněte sebezkušenostního kurzu Kouč, kde se naučíte změnit své myšlenkové stereotypy.

Přihlaste se na kurz Kouč

Chcete se naučit pomáhat jiným na profesionální úrovni? V tom případě je pro vás kurz Kouč rozvoje osobnosti.

Přihlaste se na kurz Kouč rozvoje osobnosti

Použité zdroje

Zpracováno podle:

  • Heinz-Peter Röhr: Nedostatečný pocit vlastní hodnoty, Sebedestruktivní vnitřní programy a jejich překonávání, Portál, Praha, 2013
  • Monika Gruhl, Hugo Körbächer: Psychická odolnost v každodenním životě, Portál, Praha, 2013
  • Richard Bandler a kol.: NLP pro každého, BizBooks, Brno, 2013
  • Obrázky byly staženy 9.10.2019 z pixabay.com licence CCO

Upozornění na nové články do e-mailu

Odesláním formuláře dáváte souhlas se zpracováním vaší e-mailové adresy pro zasílání upozornění na nové články na webech MarketaHamrlova.cz a Akor.cz a nové termíny kurzů po dobu max. 5 let. Odhlásit se můžete kdykoliv jediným kliknutím v každém e-mailu. Jak chráníme vaše údaje »

Chci vědět ještě víc »

© Markéta Hamrlová | ochrana osobních údajů | cookies

Vytvořil MD webdesign - tvoříme obchodně úspěšné weby