Koučink nebo terapie: Jak poznat, kdy klient potřebuje specifickou odbornou pomoc

Koučink je velmi efektivní nástroj, ale jen tehdy, když je aplikován ve správné situaci a se správným člověkem. Rozpoznat, kdy klient potřebuje někoho jiného (psychoterapeuta, psychiatra, lékaře), je jednou z nejdůležitějších a zároveň nejtěžších dovedností v práci kouče. Tento článek přináší konkrétní návod, jak na to.

Kde začíná a kde končí koučink

Zjednodušeně řečeno platí, že koučink pracuje s funkčním člověkem. Zaměřuje se na přítomnost a budoucnost, na cíle, rozvoj, řešení a pohyb vpřed. Kouč nediagnostikuje, neléčí a nepracuje s psychopatologií. Na tomto vymezení se shodují definice koučinku, jak v rámci světových, tak i českých profesních organizací.

International Coaching Federation (ICF) definuje koučink jako „partnerství s klientem v kreativním a podnětném procesu, který ho inspiruje k rozvoji osobního i profesního potenciálu“. Národní soustava kvalifikací (NSK) pak ve svém hodnotícím standardu platném od prosince 2025 přímo požaduje, aby kouč uměl vysvětlit rozdíl mezi koučinkem a jinou odbornou pomocí např. psychoterapií a aby dovedl adekvátně reagovat v situacích, kdy klient potřebuje jinou formu podpory.

ČTĚTE TAKÉ ČLÁNEK: Koučovací výcvik: Jak poznat, že je pro mě a co si odpovědět před přihlášením

Proč na hranicích záleží: profesní etika i bazální lidská odpovědnost

Znalost hranic vlastní kompetence není jen otázkou profesního umu. Je to bazální profesně etická povinnost.

ICF Code of Ethics v sekci 3.23 přímo ukládá kouči povinnost doporučit klientovi jiné zdroje pomoci tehdy, pokud by mu jiný odborník posloužil lépe. NSK jde stejným směrem, její hodnoticí standard zahrnuje schopnost udržet koučovací pozici v situaci, kdy klient vyžaduje jiný způsob intervence, a znát podmínky, za nichž kouč není vázán dohodou o mlčenlivosti.

A výzkumy z praxe užitečnost těchto pravidel potvrzují: čím dříve se člověku dostane správné pomoci, tím větší a rychlejší je šance na zlepšení. Odkaz ke správnému odborníkovi ve správnou chvíli může klientovi zásadně změnit perspektivu a situaci a někdy i přímo zachránit život. 

Klíčová otázka: Funguje klient v běžném životě?

Nejdůležitější měřítko, které by si měl kouč položit vždy, když má pochybnosti, zní: Narušuje to, s čím klient přichází, jeho každodenní fungování?

Každodenní fungování zahrnuje péči o sebe, práci, vztahy, domácnost, spánek, jídlo. Pokud klient v některé z těchto oblastí selhává, a to nikoliv krátkodobě, ale opakovaně nebo trvale, jedná se o alarmující signál, který nelze přehlížet.

Při hodnocení závažnosti situace sledujeme tři parametry:

• intenzitu příznaků,
• jejich frekvenci
• a délku trvání. 

Klient, který přichází s náročnou situací v práci a hledá způsob, jak ji zvládnout, je klient pro kouče. Klient, který se probouzí s úzkostí každý den, nemůže pracovat, přestal vycházet z bytu a trvá to tři měsíce, potřebuje specifickou odbornou péči a nikoliv kouče.

Kdy koučink nestačí: konkrétní signály

Následující přehled neslouží k tomu, aby kouč stanovoval diagnózu. Od toho tu jsou psychologové, psychoterapeuti a psychiatři. Smyslem je pomoci koučům včas rozpoznat situace, které přesahují jejich kompetenci, a doporučit klientovi vhodnou odbornou pomoc. U některých stavů může být koučink později užitečným doplňkem, ale nemá být jedinou ani hlavní formou podpory tam, kde je zjevné, že klient potřebuje specializovanou péči.

Klient uvízl a nedokáže se pohnout dál 

Klient se opakovaně vrací ke stejné minulé události nebo vzorci. Označuje se za oběť okolností. Koučovací pokrok vázne přes dostatek času i úsilí na obou stranách. 

Pokud koučink ani po rozumně dlouhé době nepřináší změnu, je za stagnací klienta pravděpodobně hlubší psychologická překážka, která vyžaduje odbornou terapeutickou práci.

Příznaky silné úzkosti 

Nadměrné a opakující se obavy, neklid, neschopnost soustředit se, poruchy spánku, svalové napětí nebo výrazné tělesné projevy, jako je bušení srdce či závratě, mohou být signálem, že klient potřebuje odborné posouzení. 

Pokud tyto potíže trvají dlouhou dobu, opakují se a zasahují do práce, vztahů nebo běžného fungování, není na místě spoléhat jen na koučink. Rozumným krokem je doporučit psychologa, psychoterapeuta nebo psychiatra.

Příznaky deprese 

Ztráta zájmu o věci, které klienta dříve těšily, pocity beznaděje, prázdnoty nebo bezcennosti, výrazné změny spánku či hmotnosti, nedostatek energie a obtíže s rozhodováním jsou signály, které je potřeba brát vážně. 

Pokud tyto potíže narušují běžný život a neodeznívají, samotný koučink zde nestačí. Odpovědným krokem je doporučit odbornou pomoc a nepředstírat, že koučovací práce může nahradit psychologickou nebo psychiatrickou péči.

Traumata a následky traumatické události

Pokud klient zůstává výrazně vtažený do minulé traumatické události, vracejí se mu vtíravé vzpomínky, silná tělesná reakce, noční můry, vyhýbá se lidem nebo situacím a jeho každodenní fungování je tím zasaženo, jde o oblast, která patří do rukou odborníka. Koučovací rozhovor může některé vzpomínky i nechtěně aktivovat. Kouč proto nemá otevírat traumatický materiál způsobem, na který není odborně připraven, ale má klientovi pomoci vyhledat vhodnou specializovanou podporu.

Poruchy příjmu potravy 

Obsesivní myšlenky o jídle, váze a těle, výrazné výkyvy hmotnosti, vynechávání celých skupin potravin bez medicínského důvodu, plánování celého života kolem jídla. 

Jde o oblast se závažnými fyzickými i psychickými riziky, která vyžaduje specializovanou odbornou péči.

Závislost na návykových látkách 

Alkohol, léky nebo jiné substance jako pravidelný způsob odreagovávání se. Narůstající tolerance, skrývání užívání, neschopnost přestat. 

Koučink zde nemůže a ani neumí nahradit léčbu závislosti. Může být nanejvýš doplňkem specifické odborné péče poté, co klient odbornou pomoc absolvuje.

Myšlenky na sebevraždu nebo vážné sebepoškození

Tohle je situace, ve které kouč nepokračuje běžným způsobem v rozhovoru. Pokud klient mluví o bezprostředním úmyslu ublížit si, je v akutní krizi nebo je zjevně ohrožen jeho život či zdraví, je namístě okamžitě přivolat pomoc. V praxi to znamená volat 155 nebo 112, případně 158, pokud to situace vyžaduje. 

Krizové linky mají své místo tam, kde nejde o okamžité fyzické ohrožení, ale klient potřebuje rychlou psychickou podporu. Kouč v takové chvíli řeší na prvním místě bezpečí klienta.

V České republice lze podle situace využít například:

• Linka první psychické pomoci: 116 123 (nonstop, zdarma)
• Linka bezpečí: 116 111 (pro děti a mladé lidi, nonstop)
• Krizová intervence FN Brno: 532 232 078 (nonstop)

Narušené myšlení 

Inkoherentní nebo silně dezorganizovaný projev, paranoidní přesvědčení, halucinace nebo bludy. Pokud kouč zaznamená tyto příznaky, je na místě okamžitý odkaz na psychiatrickou péči.

Signály v sobě: jak si má kouč všímat vlastních reakcí

Stejně důležité jako sledování klienta je i sledování sebe. Vlastní reakce kouče jsou důležitým zdrojem informací pro to, jak postupovat.

Signály, které stojí za pozornost: 

• Cítím se odpovědný za klientův život nebo za to, jak dopadne jeho situace. 
• Mám pocit, že problém přesahuje mé možnosti, ale nechci to přiznat. 
• Po sezeních jsem vyčerpaný způsobem, který není obvyklý. 
• Klient je na mně závislý a přes veškerou spolupráci se nepohybuje. 
• Mám úzkost před každým setkáním s tímto klientem.

Tyto pocity znamenají pro kouče důležité informace, jejichž ignorování znamená riziko pro klienta i pro kouče samotného.

ČTĚTE TAKÉ ČLÁNEK: Jak se neztratit v „divné“ době: 12 zastavení pro vnitřní odolnost

Jak o tom s klientem mluvit

Rozhovor s klientem o odkazu na jinou formu pomoci není jednoduchý. Vyžaduje přípravu, načasování a schopnost být zároveň dostatečně informačně přímočarý i citlivě ohleduplný.

• Vyberte vhodný okamžik a klidné prostředí. Téma neotevírejte narychlo, mezi dveřmi nebo v závěru sezení, kdy není čas na reakci. Naopak věnujte mu dostatečný prostor, který může pokrývat celé sezení.
• Začněte vyjádřením péče, ne laicky určenou diagnózou. Nikoliv: „Myslím, že máte depresi.“Ale: „Všímám si, že se v posledních sezeních vracíte stále k tomu samému, co se stalo v minulosti a zdá se mi, že to, co popisujete, přesahuje rámec toho, s čím vám mohu jako kouč pomoci. Záleží mi na tom, abyste dostal podporu, která vám skutečně pomůže.“
• Ptejte se otevřeně. Například: „Jak to na vás působí, co říkám? Co by vám v tuto chvíli mohlo pomoci?“ A pak naslouchejte bez potřeby situaci ihned vyřešit.
• Respektujte odmítnutí. Klient má právo pomoc odmítnout. Vaší povinností je nabídnout ji, ne ji vynucovat. Pokud klient odmítne, nechte dveře otevřené: „Pokud to někdy přehodnotíte, rád/a se k tomu vrátím.“
• Mějte připraven seznam odborníků. Nejen obecné doporučení „jděte k psychologovi“, ale konkrétní kontakty na psychology, psychiatry, krizová centra. Tento seznam by měl být součástí profesní výbavy každého kouče.

Koučink a terapie: není to buď, nebo

Odkaz na terapeuta nemusí v některých případech nutně znamenat konec koučovacího vztahu. Klient může v určitých situacích pracovat s koučem i terapeutem souběžně. Za předpokladu, že obě formy podpory jsou jasně odděleny, každý profesionál zná svou roli a klientovi tato forma vyhovuje.

Příklad: klient v terapii pracuje na hlubokých emocionálních vzorcích z minulosti, zatímco s koučem pracuje na svých konkrétních cílech v kariéře.

Pokud má kouč pocit, že klient není schopen mít z koučinku užitek, protože psychologické překážky blokují veškerý pokrok, je na místě koučink ukončit či dočasně pozastavit a vrátit se k němu tehdy, až bude klient připraven.

Kdy neplatí povinnost mlčenlivosti dohodnutá s klientem bez výhrad

S klientem dohodnutá mlčenlivost v koučinku není podle českého právního řádu bezvýjimečná. Pokud se kouč hodnověrným způsobem dozví, že klient připravuje nebo páchá některý z trestných činů výslovně uvedených v § 367 trestního zákoníku (například když popíše konkrétní plán vraždy nebo únosu), může mu vzniknout povinnost takový čin překazit, třeba i včasným oznámením policii. 

Pokud se hodnověrným způsobem dozví o již spáchaném trestném činu uvedeném v § 368 trestního zákoníku (například když klient přizná již spáchané týrání svěřené osoby nebo jiný čin z tohoto zákonného výčtu), může mu vzniknout povinnost jej bez odkladu oznámit. Pokud je klient v bezprostředním ohrožení života nebo vykazuje známky vážné poruchy zdraví, může být namístě přivolat nebo poskytnout pomoc podle § 150 trestního zákoníku (například když klient sdělí bezprostřední úmysl se zabít nebo je ve stavu vážného kolapsu). 

U ohrožených dětí pak navíc vstupují do hry:

• pravidla zákona o sociálně-právní ochraně dětí, včetně § 7 odst. 2 – například možnost upozornit OSPOD na dítě ohrožené násilím nebo zanedbáváním)
• a u některých zákonem vyjmenovaných subjektů i § 10 odst. 4 – například povinnost školy nebo zařízení pro děti oznámit skutečnosti nasvědčující ohrožení dítěte).

Důvěrnost je v koučinku extrémně důležitá, ale neplatí absolutně tam, kde zákon chrání život, zdraví nebo ukládá překazit či oznámit zvlášť závažné protiprávní jednání.

Jak k tomu přistupujeme v AKOR®

V AKOR_^® chápeme znalost hranic koučinku jako základ bezpečné práce s klientem. Pro nás to znamená téma a informace, s nimiž ve výcviku začínáme.

Hranici mezi koučinkem a terapií v AKOR^® jednoznačně držíme. Naši koučové od nás vědí, že koučink nepracuje s patologií, že kouč není terapeut, nenahrazuje žádnou formu odborné pomoci, a že odkaz na odbornou pomoc je součástí koučovací kompetence, nikoliv jejím selháním. Toto promítáme do způsobu:

• jakým vedeme výcvik
• jak nastavujeme supervize
• a jak přistupujeme ke každému klientovi.

Sebezkušenostní složka výcviku a možnost pravidelné supervize pak slouží k tomu, aby kouč dokázal rozpoznat nejen signály u klienta, ale i vlastní reakce, které mu mohou bránit v jasném úsudku.

Profesní etika je tím nejlepším, co lze klientovi nabídnout

Schopnost rozpoznat, kdy klient nepatří ke kouči, je jedním z nejdůležitějších projevů zralosti v tomto oboru. 

Koučink je nejefektivnější a nejúžasnější tam, kde pracuje s lidmi, kteří jsou schopni ho plně využít. 

Držím vám palce!

Použité zdroje:

• Hullinger, A. M. & DiGirolamo, J. A. (2018). Referring a Client to Therapy: A Set of Guidelines. ICF.
• ICF Code of Ethics, sekce 3.23
• NSK: Kouč/koučka (75-012-R), platný od 23. 12. 2025
• Linka první psychické pomoci: 116 123
• Linka bezpečí: 116 111
• Krizová intervence FN Brno: 532 232 078
• Trestní zákoník
• Zákon o sociálně-právní ochraně dětí

UPOZORNĚNÍ: Obsah článků a použité koučovací techniky zde uvedené jsou určeny pro osobní a profesionální rozvoj a nemají za cíl nahrazovat odborné psychologické poradenství či psychiatrickou léčbu. V případě, že se setkáváte s vážnými psychologickými problémy nebo duševními poruchami, doporučujeme obrátit se na kvalifikovaného psychologa nebo psychiatra.